Jasoň dymnivkový - Parnassius mnemosyne

Rod: Papilionidae / Otakárkovití

Autor: Linnaeus, 1758

Biotop: Nížiny až hory. Světliny v řídkých listnatých lesích, v minulosti pařeziny, kde roste dymnivka

Živná rostlina: Dymnivky, u nás dymnivka dutá

Životní cyklus: Monovoltinní, přezimuje vajíčko s vyvinutou housenkou, larvální stadium podle místa výskytu, u nás poč. III.-konec V., housenka většinu času pečlivě ukrytá v podrostu, na rostlinách jen v době žíru, občas se sluní v opadance, doba letu dospělců V.-VI. Podobně jako jiní jasoni má samice po oplození na zadečku tzv. sphragis , dobře viditelnou kapku zatuhlého sekretu z žláz samce, která brání další kopulaci. Obrázky zde použité jsou ještě z dnes zaniklých lokalit v Polabí (V. Osek ad.) a jsou proto černobílé. V literatuře se uvádí, že samice klade vajíčka na zaschlé části živné rostliny i na jiné blízké předměty; osobně jsem pozoroval i jiný způsob kladení u Velkého Oseka v květnu 1984: samice na světlině v tamním lužním lese vyhledala skupinku keřovitých dubů (v podrostu byly poslední zbytky v té roční době již mizících dymnivek) a za třepotavého letu nízko nad zemí vypouštěla vajíčka volně na zem po způsobu hrotokřídleců, aniž usedla. Další moje zkušenost je z pěstování housenek ab ovo - malé houseničky nebyly schopny vylézt po lesklých, klouzavých stoncích dymnivky k listu, protože v květináči zasazená rostlina se za světlem vytáhla do výšky a bylo nutné na listy je vysazovat pomocí štětečku - v přírodě asi volí houseničky v té době listy dosažitelné z opadanky.

Ohrožení a ochrana: Zákonem chráněný, v posledních 50 letech prudce ustupující druh, který v Čechách, kde kdysi žil i v nejbližším okolí Prahy (Břežanské údolí), později mj. na Berounsku, v Č. středohoří, v Krkonoších a ještě v 80. letech v Polabí hojně, ale v 90. letech rychle a nezadržitelně vymřel i na poslední lokalitě na Kolínsku; přežívá na více místech na Moravě. Velmi silně ohrožený druh, citlivý zřejmě na zarůstání dříve světlých lesů.