Proměny v životě motýlů

Část 1. líhnutí housenek

Život nového jedince začíná u motýlů podobně, jako životy ostatních živočichů včetně nás lidí – v oplodněném vajíčku. Jenže už v tom se v mnoha ohledech liší; jedna z věcí – a myslím málo známá – je např. skutečnost, že k oplodnění mnoha (často několika set (!) vajíček nedochází u motýlů v závěru kopulace – samčí sperma je totiž v těle samice nejprve uloženo do jakési zásobárny a jednotlivá vajíčka jsou oplodněna teprve při kladení. Pak započne proces, lišící se u různých motýlů svou délkou: u některých druhů rychle – v několika dnech – u jiných třeba až po několikaměsíčním přezimování, vznikne ve vajíčku housenička, která si svoji cestu na svět musí již „vybojovat“ sama (pozor, u některých druhů se housenka uvnitř vajíčka vyvíjí až po zimě, jindy ale sice vajíčko přezimuje, ale v něm je již zcela vyvinutá housenka). Na obrázcích vidíme otvor, v našem případě štěrbinu, kterou housenka, velmi stísněná ve vajíčku, musí vyhlodat. (V sousedství vylézající housenky je již opuštěný obal vajíčka, do něhož otevřenou štěrbinou vidíme).

2. část celé proměny naleznete zde: část 2. kuklení housenek

3. část naleznete zde: část 3. líhnutí motýlů

Jednotlivé fáze proměny

Pojďme se podívat postupně na jednotlivé fáze celé proměny v detailu.

1) Housenka, která se vyvine ve vajíčku za dobu, která se podle druhu liší – od několika dnů, po několik měsíců, vykusuje v našem případě po obvodu boku vaječné „skořápky“ podélnou štěrbinu.

2) První vykouknutí

3) Štěrbina musí být dostatečně dlouhá, aby ji bylo možné trochu rozevřít. Jiné druhy vykusují otvory kruhové, velké obvykle tak, aby prošla hlava. Někdy situaci komplikují všelijaké výrůstky na housenčině těle – ale housenka vždy ovládá správnou „techniku“ zrození….


4) Zbývá poslední vteřinka

5) První proměna se zdařila. Cesta k imágu (dospělému jedinci – motýlu) bude ale ještě složitá a velmi, velmi nebezpečná! Po ztvrdnutí chitinové pokožky se housenka vydá hledat potravu – většinou, díky samici, která pečlivě volila místo kladení, nemusí hledat dlouho. Některé druhy jsou velmi „vybíravé“- monofágní – a požírají pouze jeden, jediný druh rostliny, častěji jsou housenky polyfágní a mohou se živit více rostlinnými druhy (a jen u nepatrného počtu motýlů se housenky neživí rostlinami, ale jiným hmyzem-druhy entomofagní). Během růstu obvykle čtyřikrát vymění pokožku a pak se zakuklí. To uvidíme v dalším dílu.

6) Vylíhlé houseničky celé řady druhů po chvilce sežerou prázdný obal vajíčka které opustily – druh který jsme do teď sledovali (můra P. sagittigera) to nedělá. Požírání vaječného obalu vidíme ale zde, na housence našeho otakárka fenyklového; nejde, zdá se, o snahu odklízet stopy- mnohem spíše si housenka doplňuje v budoucnu potřebné látky jako chitin-potřebný při každém další převlékání kůže. (Mnoho housenek asi ze stejného důvodu později požírá i svlečenou pokožku).

7) Úplně stejně si počíná housenka jiného otakárka – jenom jsme tentokrát v Mexiku (P. multicaudata)!

8) Motýlí vajíčka jsou nekonečně variabilní – od takovéto křehké ozdobnosti, připomínající renesanční chrámové kupole (naše babočka N. c-album) –

9) po tuto kuriosní snůšku vajíček naší píďalky E. alniaria, která vajíčka laikovi asi nepřipomíná vůbec.

2. část celé proměny naleznete zde: část 2. kuklení housenek

3. část naleznete zde: část 3. líhnutí motýlů