Rod: Nymphalidae / Babočkovití
Biotop: Náš větší a asi i vzácnější (?) batolec duhový (barvoměnka d.) se vyskytuje zřídka v nižších polohách, častěji se s ním setkáme ve středních a vyšších, kde osidluje vlhká lesní údolí, cesty a světliny v nich, často v okolí vodních ploch.
Živná rostlina: Nejčastěji jíva a další druhy vrb,, ale i osika (jako A. ilia)i
Životní cyklus: Monovoltinní, přezimuje malá housenka, obvykle na větvičce v blízkosti pupenu, nebo v rozsoše dvou větví, a to po druhém svlékání (po vylíhnutí postrádá růžky). Podobně jako housenka ilia změní na zimu barvu do hněda, po přezimování a zahájení žíru opět zezelená. Pokud se housenka vyskytuje na vrbách, je většinou jasné o jaký druh jde. Na osice, je rozlišení housenek iris x ilia dost obtížné; iris má hlavu obvykle bez červeného tónu, bíle a světle modře zdobenou; poměrně spolehlivé rozlišení tvoří zakončení šikmých žlutavých čar uprostřed hřbetu, které u druhu ilia tvoří nápadné cípky, u iris se vytrácejí do ztracena (viz obr.). Kukla iris má zase na těle jasně naznačené šikmé pruhy, které měla housenka od poloviny těla (viz obr. s šipkou) - ty druhu ilia obvykle chybějí. Kukla iris má také delší a ostřejší špičky na hlavě - jenže to poznáme jen při srovnání kukel obou druhů. Dospělci iris mají na rubu zadních křídel nápadný bílý až béžový klín a samci nemají červenou barvoměnu- kresba je pouze modro-fialová, špičky tykadel nejsou výrazně žluté. Samice klade vajíčka obvykle na živné stromy v zastíněném rohu nějaké světliny, obv. ve výšce jednoho až dvou metrů. Kukla visí za kremaster na připředeném listu, který barvou a tvarem napodobuje. Stejně jako ilia usedá někdy motýl na lidi a snaží se sát pot (viz obr.).
Ohrožení a ochrana: Druh není hojný, ale zatím ani ohrožený. Škodí mu kácení stromů v lesním plášti.