Svízel jako hostitel housenek motýlů v Čechách domácích (1913)
Sděluje stav. rada J. Srdínko
Zkušenému teprv dovozovati potřebu a důležitost deníku entomologického, bylo by zajisté zbytečno, nikoli však méně zkušenému nebo dokonce začátečníku. Těmto nemůže ani dosti důtklivě k tomu raděno býti, aby nepřišli, jak tak mnohému již se stalo, k poznání této pravdy příliš pozdě — tehdy teprv, kdy náprava stala se již nemožnou.
Nesmí však začátečník se domnívá ti, že by ledajakými poznámkami v deníku potřebě s dostatek vyhovoval; k svému zármutku přesvědčil by se v budoucnu, že jen záznamy zcela určitě přesné a podstatné opravdovou mají cenu a to nejen pro něho samého jako sběratele a pěstitele, ale, byly-li dosud neznámy, po případě i pro vědu zoologickou.
Samoděk namane se tu začátečníku otázka, které že jsou ty důležité poznámky, jež v deníku jest mu zapisovati! Že k nim nepatří jen pouhé jmenování naleziště i datum a u housenek výživná jejich rostlina, netřeba tuším ani poznamenávati.
Byt snad u všech entomologů převládala z počátku neukrotitelná touha jen po hojném rozšiřování sbírky, nadejde u inteligenta dříve neb později doba, kdy také hromadné utrácení životů a bezduché množení mumií ve sbírce ustupovati počne lepší snaze poznávati své miláčku blíže a to za živa. K tomu cíli a konci nésti se má snaha entomologii, sběratele, a příležitostí k tomu naskýtá se hojně povždv a všude. Ležíť otevřena před jeho zrakem kniha věčně krásné přírody, přímo vybízející všímavou jeho mysl, aby se v ní čísti učil pro své milé pobavení a i pro potřebné osvěžení ducha i těla po tísnivé únavě všedního, lopotného života, anebo — je-li hloubavou a hádavou myslí obdařen — aby dle svých sil i přispěl k objasnění toho, co do té chvíle v tajuplné dílně té zahaleno je v temno.
Než nejen muž vědy — badatel — i pouhý sběratel a pěstitel může svou činností při spět i — byť i skrovnější měrou k poznání přírody, zejména po stránce vývojové, a pokud se týče známosti o jsoucnosti toho kterého druhu v jeho hájemství. Vždyť právě jen znalostí jednotlivých okrsků (sbírkami krajinnými) dopracovati se lze bezpečně k poznání zeměpisného rozšíření (oblastí) světa hmyzího v celých zemích a posléze po všem širém světě.
Jen mimochodem a s podivením budiž tu řečeno, že při rozšíření tom důležitou úlohu hrají bez pochyby příčiny složité, námi do dnes nepoznané; vímeť z nejednoho případu, že byť by ta která lokalita na zdání všechny životní podmínky svědčící jistému druhu v sobě zahrnovala, že bychom přesto jej marně tu hledali. I tu zkušenost nás poučuje, jak pouhé zdání bývá klamné.
Aby tudíž sběratel a pěstitel k vyšším cílům dospěti mohl, a při tom zároveň měl své prospěchy sběratelské na paměti, má dobře si všímati a do denníku pilně zaznamenávati. Při všech nových a důležitých nálezech jakého rázu bylo naleziště a jakým způsobem na něm žije nalezený živočich.
Znalosti ty jsou pro pěstitele nemalé důležitosti, neboť v častých přípaech může jen tehdáž nadíti se kýžených výsledku odchovu, když svým chovancům v zajetí poskytne dle možnosti tytéž neb aspoň přibližně stejné poměry životní, za jakých je zastal ve volnosti — v přírodě.
Slovem — života svých vyvolených má si bedlivě všímati a nejen svá pozorování v živé přírodě, ale i všechny další pozoruhodné jevy celého průběhu vývojového při dochovu doma ve svůj denník věrně zaznamenávati. A aby jednou, stejně se mnou nemusel toho trpce želeti, obzvlášť bedlivě si má všímati a zapisovati všechny stejně vysoce zajímavé jako poučné poměry života cizopasného při každém druhu bez výjimky. Znalosti toho druhu jsou nejen zajímavy po stránce biologické, ale ony i jinak dvojnásob zasluhují v plné míře naši pozornost svojí důležitostí v ohledech hospodářských; poukazu jít nás, ja.k se podobá, na jedině správnou cestu, na níž snad přece jednou bude možno klást meze ničitelům našich lesů, rolí i sadů, proti jejichž nesčetnému rozmnožování se všechno lidské úsilí a dosavadní vymyšlenosti téměř naprosto malomocnými se jeví.
Ve všeobecných poznámkách nemají scházcti aspoň nejdůležitější povšechná data poměrů meteorologických i klimatických jednotlivých období ročních, jakož i data o rozvoj květeny v jeho lovišti v té které době; jsouf i tyto pro sběratele a pěstitele nemalé důležitosti, poučujíce jej dle převládající pohody dohadovati se s přibližnou jistotou, nejen kdy ten který druh v jeho lovišti se vyskýtá, ale i k jakému stupni ve vývoji svém asi již dospěl.
Po létech bude takto psaný denník bohatou snůškou nálezů, objevů a poznatků o vrozených obyčejích a zvláštnostech životních jeho zajatců a hojných zkušeností z jejich vývoje; taký denník bude sběrateli spolehlivým rádcem a neocenitelnou příručkou v pokročilém věku, kdy paměť jej opouštěti počne. Než dosti již o denníku, přikročme k předmětu samému, o němž jest nám porozprávěti.
Nepostrádá zajímavosti sestavíme-li si po létech dle denníku seznam všech těch h. (housenek), jež jsme v našem lovišti na jisté rostlině sbírali a překvapí nás výčet ten svou četností rodů a druhů, jež hostí některé rostliny. Jsou to ovšem jen některé, jež se staly obzvláště oblíbenou krmí mnohým liým h., a jak uvidíme, náleží k těmto vyvoleným hostitelům, byť i ne na prvém tož rovněž nikoli na místě posledním I mařinovitý svízel (Galium). Pravda, že nemůže se ani z daleka srovnávati náš svízel s králem všech hostitelů — s dubem, jenž hostí dle Knltenbaeha zjevných i skrytých 537 (ba mnohem více!) různých druhů hmyzu, ani s vrbou — 396 druhů živící, dále s břízou — 270, s trnkou — 233, s bukem —154 s olší 119, s hlohem — 104, s osykou — 264, s lípou — 102; dale hostí habr — 88 druhů, jilm 95, javor 68, jasan 51, smrk, jedle, borovice a modřín dohromady 299; dle téhož pramene hostí šťovík 112 druhů, jitrocel — 81, kopřiva — 70, janovec — 90, jetel 68, pampeliška — 51 a že mezi nízkými bylinami je křehoučký a šťavnatý salát nejštědřejším hostitelem, ví dojista každý pěstitel motýlů. Pokud se týče našeho hostitele, vyňal jsem z deníku svého ty druhy motýlů, jichž housenky jsem za svého dosavadního entomologického žití v Čechách na svízeli našel a svízelem je nejvíce i vypěstoval.
J s o u t o z l i š a j ů :
1. Deil. galii; 2. Chaer. elpenor; 3. Met. porcellus; 4. Mac. stellatarum
z p ř á s t e v n í k ů :
5. Phrag. fuliginosa; 6. Spil. lubricipeda; 7. Spil. menthastri; 8. Spil. mendica; 9. Rhyp. purpurata; 10. Arc. casta; 11. Arc. aulica; 12. Arc. maculosa; 13. Syn. phegea
z m ů r :
14. Agr. linogrisea; 15.“ plecta; 16.“ pronuba; 17.” xanthographa; 18.” margaritacea; 19.” multangula; 20.” lucipeta; 21.” forcipula; 22. Agr. nigricans; 23. “ tritici; 24.“ segetum; 25.“ exclamationis; 26.“ c nigrum; 27.“ obelisca; 28. Tain. gothica; 29. Orth. rubricosa;“ 30. “ litura; 31. Pol. chi; 32. “ xanthomixta; 33. Amph. tragopogonis; 34. Leuc. l – album; 35. Car. respersa; 36. “ taraxaci; 37. “ ambigua; 38.” superstes;
z p í ď a l e k :
39. Acid. rufata; 40.” degeneraria; 41.“ inornata; 42.“ deversaria; 43.“ aversata; 44. “ fumata; 45. “ remutaria; 46. Mes. virgata; 47. Lar. dotata; 48. Lar. tristata; 49.” ocellata; 50.” olivata; 51.” viridaria; 52.” salicata; 53.” ferrugata; 54.” frustata; 55.” cucullata; 56 ” galiata; 57. Lar. sociata (alchemiata); 58.“ bilineata; 59.” rubidata; 60. Gnoph. obscuraria; 61. Boar. cinctaria; 62. Orth. bipunctaria; 63. Eup. castigata; 64.” satyrata; 65.” scabiosata.
Dlouhá to řada 65 druhů, avšak přes to nikterak ještě není vyčerpána všemi na gallium žijícími Heterocery, uvážíme-li, že hoření výčet obmezuje se pouze na neširoké okolí pražské a že jen pranepatrná část celkem (i druhů píďalek — v době nejvíce letní v jiných končinách naší vlasti byla sbírána. Z toho plyne nade vši pochybnost, že by se řada strávnic na galium ještě nemálo prodloužila, najmě druhy takových Macrolepidopter, jež jsou jen nahodilými hosty na galium a jež souhrnem všežery (Polyphagae) slují, a kdybychom ještě přihlíželi k celým Čechám a při tom i zařadili všechny na svízeli žijící h. motýlů drobných a posléze i larvy všech ostatních řadu hmyzích.
A ne bez důvodné příčiny hostí svízel tolik strávnic; jak známo, jesti tato vytrvalá a na druhy dosti bohatá bylina po celých Čechách rozšířena a hojna, poskytujíc nejen od časného jara až do pozdní jeseně, nýbrž často i v zimě v míře dostatečné potravu h. na ní žijícím.
Výhoda, tato obzvláště padá na váhu, hledíme-li k rozsáhlému rodu můr a z píďalek v první řadě k řádu Acidalií jichž hojně přezimující h. druhdy i v zimě vítanou krmi ve svízeli nalézají. Jak známo, spokojí se leckterá z oněch v tu dobu — z nouze.— i suchým listem a není-li právě krutých mrazů, žije a roste některá i v zimě, příkladně: Ag. margaritacea, linogrisea, pronuba aj.
Každému pěstiteli známo, že jen bujné výhonky časně na jaře déle svěží lze uchovati, pozdější však, že mnohem dříve uvadnou a proto je radno, zvláště bude-li nám starati se se o malé h. přezimujících píďalek rodů Acidalií, Larencií aj. zavčas na to se připraviti, totiž záhy z jara přesaditi do květníku pěkný, mladý trs svízele, abychom později na živé bylině bezpečně a pohodlně chov předsevzíti mohli.
Pokud mi známo, nehostí svízel u nás ani jedinkou housenku Rhopalocer a z těch Heterocer, které na něm žijí, jest 17 druhů, jež, jak se zdá aspoň v Čechách, svízel za výhradní potravnou bylinu si zvolilo.
Takovými jednožery (Monophagy) jsou zejména z přástevniku: Arc. casta a maculosa, z můr: Agr. margaritacea a multangula, z píďalek: M. virgata; Lar. viridaria, salicata, ferrugata, frustata, cucullata, galiata, sociata (alchemilata), rubidata, tristata, dotata, ocellata a olivata. Všechnv zbývající (46 druhů) spokojí se též se svízelem, nepohrdnouce však i mnoha jinými výživnými bylinami.
Jak patrno, náleží lví podíl mezi výhradními hosty svízele — píďalkám, najmě Larenciím.
Všímavý sběratel zajisté pozoroval, že h. vedou na svízeli život rozmanitý a vzájemně odlišný. Mláďata mohou ovšem přece poněkud bezstarostně si vésti, žijíce zcela najevo na svízeli; jinak však, jakmile povyrostla. Pouze M. stellatarum, Arc. purpurata a aulica, Syn. phegea, Tain. gothica, Pol. chi, Am. tragopogonis, Lar. dotata a cucullata, Boar. cincta a ony tři Tephroclystia (Eup.) prožívají celý svůj housenčí věk volně (na jevo) na bylině, kdežto všechny ostatní za dne se pečlivě uchylují k zemi, aby buď pod kamenem, v mechu a t.p. aneb aspoň v husté spleti lodyh blíž země bezpečného úkrytu si vyhledaly. Proto by měl sběratel pod rozvitý trs svízele hodně daleko podstrčiti deštník, chtě z něho housenky h. setřásti, aby padaly do deštníku a ne mimo.
Pozornějšímu asi rovněž neušlo, jak droboulinká mláďata, zvlášť všech lišajů na svízeli sedávají, totiž nejčastěji po rubu lístečků přeslenu na středním hlavním žebru, jsouce takto shora kryty a chráněny apoň před nepohodou, když ne před některými ze svých nepřátel. Tolikéž asi jest mu známo, jak se bojácně skrývá u svízele — až na zemi — M. porcellus, Ch. elpenor a D. galii; jak posledně jmenovaného červencové a pak zářijové slunéčko vyláká z úkrytu a že za jasu slunečního nejsnadněji jest h. Galii sbírati; pak dále, že zimomřivé h. její (D. galii) druhého pokolení — letního v říjnu žijící, druhdy nemálo nočním chladem trpí a jsouce, jak říkáme »namrzly« v smuteční, tétéměř černý háv se halí, předzvěstné i neomylné to znamení jejich zhouby.
Beze vší pochyby pozornému sběrateli je dostatečně povědomo, jak housenka M. stellatarum vůbec a obzvláště po posledním svléknutí kvapně — takořka jen v několika málo dnech — k zakuklení dorůstá, jakoby utéci mínila hrozivému nebezpečí své časté hubitelky — larvomorné kuklice (Tachina).
Mohl by se domnívati, že to zaviňuje po výtce jen její vrozená záliba v požitku — stále dlíti v plném svitu slunečním kdyby se byl u blízkého soudruha M. porcellus — a, zajisté vícekráte, nesetkal se stejně žalným jeho osudem přes to, že týž ze samé opatrnosti teprve po soumraku z úkrytu na svízel vylézá. Patrně datuje se jeho cizopasná násada z prvnějších stadií larvových, dokud malá h. zjevně sedávala na bylině.
Hodno zmínky, že po stránce vývojové nebude asi dodneška vše nad slunce jasno u M. stellatarum; někteří entomologové tvrdí, že v našem podnebí motýl, jiní opět, že některá kukla přezimuje, a ani třetí nescházejí, tvrdící, že oba mají pravdu. Vychoval jsem po dlouhá léta své sběratelské činnosti mnohokráte naši dlouhozobkn svízelnou, ale nikdy kukla nepřezimovala. Housenky vídáme v měsících letních (převážnou většinou v měsíci červenci a srpnu) a motýli z jejich kukel se líhnou již v srpnu a září t. r. V roce minulém (1911) nalezl jsem na železniční hrázi u Zlíchova ještě ku konci záři as spola vyrostlou housenku a třeba že její kukla uložena byla v chladu, vyvinul se z ní motýl přece ještě téhož podzimku (v druhé půli listopadu). Tak značně zpožděný výskyt h. mohli bychom si vysvětliti tak, že to byla příslušnice druhé, letní generace, již vyvolati mohlo nadobyčejně parné léto toho roku, kdežto vývoj motýle ještě v tak pozdní době tomu by nasvědčoval, že mají pravdu ti, jež tvrdí, že — aspoň u nás — motýl a nikoli kukla přezimuje. Sluší však tu hned doložiti, že jedině z tohoto fakta naprosto ještě nelze stanoviti pravidla v tak záhadné otázce.
Vycvičenému oku sběratelovu prozradí požerky na galium samy, nejen že přítomná, ale často i jaká as h. tu jest; v tom ohledu zvlášť lišajové zapříti se nedovedou nápadným požíráním zvlášt květu a nedozrálých nažek (plodů) lat vrcholičnatých.
Posléze budiž učiněna zmínka ještě o denníku, že po létech, když sběratel hojnými nálezy vyčerpal motýlí faunu svého loviště, přikročili mu lze ku sestavení kalendáře housenek bud‘ dle alfabetního pořadí výživných bylin, aneb dle postupu časového tak, aby v každém měsíci nalezl v něm vyčteny h. na té které rostlině v tu dobu žijící; připojený abecední rejstřík všech v kalendáři uvedených h. usnadní mu nalézti druh hledaný, často ku koupi nabízené kalendáře toho druhu obyčejně nevyhovují plně jeho potřebám, ježto ne vždy jak podnebí, tak i květena se shoduje s poměry jeho loviště, tudíž v obou pro úspěšný sběr rozhodujících okolnostech: o době vyskytování se h. některých specií a jejich výživných rostlinách — žádoucího poučení v takových koupených kalendářích ani se mu nedostane.