ŘÁDĚNÍ BEKYNĚ VRBOVÉ (STILPNOTIA SALICIS L.)* NA CÍSAŘSKÉ LOUCE V PRAZE (1916)
Sděluje stav. rada J. Srdínko (Smíchov)
Levý břeh Vltavy, přímo proti Vyšehradu, lemuje řada topolů; na konci severním jsou to štíhlé topoly vlašské (pyramidalis) a na konci jižním košaté topoly pravé (nigra).
Pozornost jdoucího po zbylé části „Císařské louky“ mezi přístavem vorovým a Vltavou upoutána byla loni koncem května nebývalým vzezřením těchto topolů, jichž dolení větve — téměř holé — nápadně se lišily od bujné zeleně korun. Chodec po břehu ovšem brzy mohl poznati pravou příčinu tohoto zjevu, povšimnul-li si ožerků listových hojně pod topoly po zemi roztroušených, pak housenek tu a tam po zemi lezoucích a spatřil-li, jak po kmenech topolu semo tamo pobíhají nebo klidně sedí pestře barevné housenky všech velikosí — bekyně vrbové L. I se stromu padající trus přesvědčil entomologa, že jmenovaný škůdce ve velkém množství se tu nalézá a ten že zmíněný „holožír“ topolů zavinil.
Zjevně nebylo pozorovati, že by hmyzožraví ptáci povýtce vrabci, byli — jak se říká „přišli na chuť“ — housenkám a kuklám bekyně; spíše však se pravdě přiblížíme, hledáme-li příčinu této nechuti v tom, že vrabčí žaludek není kukaččím, aby bez vážné újmy zažil i housenky chlupaté.
Nepostřehl-li však pozorovatel žádného zjevného nepřítele h o u s e n k y nebo kukly bekyně, uviděl zajisté nejednoho, když v červnu a v červenci motýlové se líhli; a byli to jak l é t a v í tak i k r á č i v í jejich lovci, usilovně motýle pronásledující. Mezi prvými nad jiné vynikali slídiví a čiperní vrabci a špačci; též i kos nepohrdl objemným zadečkem samičky bekyně. Kolem topolů leželo po zemi a sedělo na stéblech trávy dosti motýlů, spadnuvších se stromů po vražedných útocích ptáků, jak bylo lze usuzovati z krvavých ran zobáky na tělíčkách motýlů. Tolikéž i četně roztroušená bílá křidélka motýlí nesporně o tom svědčila, že s večerem přivábila bekyně k návštěvě Císařské louky a k štědrým hodům osvědčené mistry v lovu poletujících motýlů — naše netopýry. Podivno, že i za dne ve svitu odpoledního slunce samečkové v celých rojích obletovali koruny topolů a jak lze se domnívati, to že asi v dychtivém shonu po vábných samičkách.
Ke druhu kráčivých — vlastně běhavých — nepřátel bekyně patřila naše nadějná mládež obého pohlaví, házejíc motýle, křidélek zbavené, do Vltavy na pospas rybám, nebo hromadíc je v krabičkách pro pana učitele anebo konečně, poznávajíc v nich po pravdě škůdce zohyzděných topolů, bez milosti je hubila bosýma i obutýma nohama.
Kukel v lehce spředených listech, nebo uprostřed spředených několika ožerků mohl sběratel s každé dosažitelné větve natrhati si v hojnosti, za to však jen po skrovnu nalézti na kmenech topolů bělavá vajíčka shloučená a pevně slepená v jediné ploše; bezpochyby, že samice klade je výše v korunách. Housenečky se lihly ještě toho léta a patrně maloučké přezimují.
Zda-li bekyně již loni a v létech předcházejících na Císařské louce v pozoruhodnějším množství se vyskytovala, nedověděl jsem se. Zajímavo bude přesvědčit se, zda-li všemocná příroda již se postarala, aby zabráněno bylo dalšímu řádění škůdce topolů na Císařské louce, aby jejímu odvěkému zákonu — zachovat r o v n o v á h u v h o s p o d á ř s t v í p ř í r o d y v každém ohledu zadost učiněno bylo. Umíť božská příroda — jak víme — lépe, než všechny lidské vymyšlenosti jsou s to, čeliti a vyrovnávati nesrovnalosti svým zplozenstvem. Co v přísloví „stromy do nebe nerostou“ tak jasně je vyjádřeno i pro říši rostlinnou, platí (k útěše všech slabých a trpících) rovnou měrou i pro říši živočišnou, vše jedno, jde-li o příslušníky stojící té doby buď na nejnižším; nebo na nejvyšším stupni vývoje.
*Leucoma salicis (Linnaeus,1758)