LEMONIA TARAXACI V. W.
Hynek Albrecht
Vezmeme-li do rukou kteroukoliv knihu evropských motýlů shledáváme, že v každé jest řečený bourovec uváděn jako vzácný a jest tomu skutečně tak, proto vím, že u každého našince těší se dokonalé vážnosti. Seznámil jsem se s ním na jedné ze svých exkursí, které každoročně podnikám na Českomoravskou vysočinu i poprvé v r. 1906, snad jen čirou náhodou. Získal jsem totiž ku rozšíření své činnosti sběratelské hlídače dráhy, jimž sdělil jsem, jak naložiti mají s nalezenými housenkami a podělil je příslušnými k tomu účelu pomůckami. V polovici května řečeného roku podnikl jsem z jara — jak v poznámkách mám zaznamenáno — vycházku z Popelína do Počátek podél železniční trati (do Popelína jsem jel z Veselí n. L. drahou) a tu u prvého hlídače obdržel jsem krabičku s housenkami, které nalezl. Mezi housenkami Arct. caja a Arct. aulica vzbudily můj zájem dvě z housenek, mně dosud neznámé, jež připomínaly malé housenky Macr. rubi, které ovšem v té době jako malé nevyspělé v přírodě se nevyskytují; také hned jsem viděl mezi nimi podstatný rozdíl. Tázal jsem se, pamatujc-li se snad ještě, na jaké rostlině je nalezl a tu mi sdělil, že na mlíčí, jak tuto květinu lid nazývá, ukázav na ni; bylo to Taraxacum officinale. Že mám před sebou vzácnou věc, seznal jsem ihned a vyptav se dopodrobna na všechny okolnosti, odebral jsem se na označená místa. Podotýkám, že den byl velmi pěkný, slunný a panovalo úplné bezvětří, jak málokdy se na Českomoravské vysočině stává a má sběratelská horlivost neznala překážek; proto chutě jal jsem se hledati a doznávám, že byl to pro mne šťastný den, nebo podařilo se mi nalézti ještě 3 housenky 4 cm dlouhé, které se vší poctou byly sebrány. Hověly si u rostliny, která byla ožrána, ale jakmile jsem se jich dotekl, ihned se po způsobu Macr. rubi v kolečko svinuly. Spokojen jsa výsledkem nastoupil jsem v Počátkách do vlaku, cestou je porovnávaje dle popisu s Lem. dumi, určitého však nebylo možno mi nic zjistiti, až teprve doma takřka s nedočkavostí sáhl jsem po Jouklově atlasu a dle zevrubného popisu zjistil, že jsou to housenky Lem. taraxaci, jak později Joukl sám mi potvrdil, když poslal jsem mu poštou 3 exempláře, z nichž však právě tak jako já nedočkal se motýle. Později mi sdělil, že zhynuly mu při pupení. Doznávám s uzarděním, že výsledku positivního pak po několik roků, ač každým rokem několik jsem jich získal a všemožně i se snažil, nemohl jsem docíliti, neboť chov jeho není tak snadný, jak by se snad myslilo. Proto rád uvádím způsob, jak se při pěstění zachovati a čeho nutně dbáti. Prohlašuji předem, že chov jeho v houseníku dřevěném v podobě klícky se naprosto nehodí, byť se i docílilo dokonalé vyspělosti housenky. Tato sice nejsouc vyrušována velmi dobře předloženou jí potravu žere, avšak počne-li jeviti nepokoj před kuklením, třeba se zachovati obezřele, má-li z chovu býti zdatný motýl. K tomu účelu opatří se květináč hliněný v průměru as 20 cm, menší však nikoliv, neboť jedná se o dostatečné místo pro milého nám zajatec, a vsadí se do něho Taraxacum i s kořenem, země vybéře se čistá, bez veškerých zbytků hnojiva anebo jiných odpadků, na kterých se časem usazuje plíseň, která se pak šíří i na kukly, které majíce průduchy plísní ucpány hynou. Je proto nejlépe čistou zemi mísiti s pískem a sice na polovinu. Do prostřed květináče zabodne se dřívko silné as jako tužka, 15—20 cm, na povrch vyčnívající a na toto pak navlékne se pytlíček podoby kornoutku ze zeleného týlu ušitý a kolem okraje květináče se provázkem zaváže. Upozorňuji, že země nesmí se příliš vlhčiti a také nesmi býti suchá; vlhčení květináče ze spodu, t. j. miskou, se nehodí, poněvadž housenky se kuklící zalézají dosti hluboko do země, až 15 cm, a tu přirozeno, jsou-li tak blízko dna květináče, nemírně vlhčeny hynou, jak se několikráte stalo mně. Pozorujeme-li snahu housenek se kukliti, tu housenky na chvíli odstraníme z květináče, zemi od trusu jejich pečlivě očistíme a mírně nožíkem načechráme, nebo způsobem tímto usnadníme značně housenkám možnost zalézti do země, načež květináč opět se týlovým poklopem opatří a ováže a ponechá na čerstvém vzduchu, před přímými paprsky slunečními však chráněném. Nejlépe se hodí k tomu polostinné a klidné místo v zahrádce, kde máme též možnost je přehlížeti, aby se nedostali k nim mravenci ap. Housenka kuklí se za 5—7 dní v hlíně nebo zemi v jakémsi zámotku ze země slepeném, zaujímajíc polohu šikmou, kukla jest barvy leskle rudohnědé a poměrně vůči velkosti housenky malá. Za 12 dní po zalezení housenek učiníme prohlídku květináče, opatrně zemi vysypeme, kukly vybéřeme a prohlédneme, jsou-li zdravé, načež je opět dáme do květináče, ale na povrch. Činím to tak, že na povrchu květináče v zemi vyhrabu mělké jamky, v nichž kukly uložím a čerstvým mechem přikryji; vím, že v přírodě jest tomu jinak, i já byl téhož názoru, kukly v zemi po celou dobu až do jejich líhnutí ponechati, avšak opatření toto není zbytečno, nebo docílíme tím předně toho, že máme přehled o stavu jejich a můžeme též mnohou nehodu včas odvrátiti, jako plíseň, též i vlhčení, připomínám opět mírné, jest lépe proveditelno a pak konečně, jsou-li mechem ukryty, jest to podobné, jako když jsou zalezlé v zemi. Čas od času asi třikrát do měsíce kukly se přehlédnou a nahodilé nedostatky odstraní, při čemž týlový poklop se může odstraniti, květináč postavíme do houseníku (klícky), aby v případě líhnutí se motýlů v nahodilé naší nepřítomnosti jsme o ně nepřišli. Motýlové líhnou se pak po celý srpen; mýlil se tudíž zesnulý můj přítel Joukl, uváděje říjen jako dobu jeho se líhnutí, nebo s určitostí mohu říci, že v říjnu již po nich není ani památky. Každým rokem podařilo se mi získati několik housenek a kukel, letos na př. mám 5 kukel, jež určeny jsou zjistiti faktum, v jakém stadiu Lem. taraxaci přezimuje, zda snad v podobě vajíček či malých, ještě týž rok vylíhnutých housenek, což dosud nemohl jsem zjistiti. Pravděpodobno as bude, že vajíčka samičkou nakladená, jak u podobného mu druhu Lem. dumi, v chráněných a krytých místech přezimují. Některý rok se vyskytla Lem. taraxaci na Českomoravské vysočině v hojném množství; tak zvláště bohatým na ně byl rok 1911, kdy v Popelíně, Počátkách a Horní Cerekvi nalezl jsem jich v hojném počtu ráno pod svítilnami staničními, žel, že jen samé samce, neboť marně pídil jsem se po samičkách; nenalezl jsem ani jedinou. Na líhnutí motýlů nemá tak jako u druhů jiných vliv studené nebo teplé počasí, líhnou se v srpnu s obdivuhodnou přesností; rovněž shledal jsem, že poletujícím samečkům nevadí chladno, neboť poletovali čile za večera dosti chladného – bylo 5°C.
Zbývá mi zmíniti se ještě o místech, kde vzácný tento bourovec se zdržuje a tu dle svých zkušeností sdílím, že nalezl jsem jej vždy , na místech výše položených, nikdy však v rovinách, ač připouštím i možnost, že mohl být i zde nalezen, ale byl to případ jistě ojedinělý. Domovem jest Českomoravská vysočina, kde možno každoročně jej od Jindřichova Hradce počínaje, téměř až ku Jihlavě nalézti v květnu, po případě i v červnu (míním totiž housenky). Od popisu motýle, jakož i housenek upouštím, jelikož jest dobře v Jouklově díle vystižen, neboť snahou mou bylo uvésti ve známost místo, kde se zdržuje a způsob jeho vypěstování z housenek.
Poznámka : Počátkem 70. let jsem se soustředil na hledání obou našich pabourovců – housenky L. dumi jsem nalezl poč. června v noci při baterce v okolí Brna, dospělce pak poč. října na Tišnovsku (místa jsem nalezl podle článku prof. Povolného v Živě). 21. srpna 1970 jsem se pak podle výše otištěných údajů H. Alberta vydal do Popelína a na tamní nádražní budově jsem u zářivkové trubice osvětlující peron skutečně – tedy po 64 letech od prvních nálezů autora článku – nalezl sedícího samce L. taraxaci! Housenky na náspech želez. dráhy jsem ale pak na jaře hledal marně, jsou dnes zarostlé vysokým plevelem a pampeliška tam prakticky neroste. JT.
Housenky L. taraxaci (vlevo) a L. dumi – v přirodě se na společné lokalitě nevyskytují. Foto JT.