J. Srdínko: Příspěvek k znalosti života a vývoje Thyris fenestrella sc.
Píše stav. rada J. Srdínko, Smíchov.
Čeleď Thyrididae — pouze o jednom rodu Thyris s dvěma druhy — zastupuje v Čechách specie fenestrella Sc., kteráž svými zajímavými zvláštnostem biologickými nemálo se odlišuje od převážné většiny našich Macrolepidopter, zaujímajíc mezi nimi postavení téměř výlučné. Jedva že housenečka, dokončivší svůj embryonální vývoj, opustila slupku vaječní, již si upravuje stánek k dočasnému pobytu z části listu na své výživné bylině. Jak známo, jsou mnozí motýlové drobní (Microlepidoptera) zvláště moli a někteří z čeledě obalečů (Tortricina), zavíječů (Pyralina) a mezi Macrolepidopterami rovněž mnozí, jichž housenky do jisté míry vedou podobný život; památná jest v tomto i v ohledech jiných — jak známo — čeleď Psychidae; z čeledi Geometridae sluší v té příčině uveden býti rod Euchloria o dvou druzích: pustulata Hufn. a smaragdaria Ff, jež jsou též u nás. Housenky těchto čeledí a rodů spřádají si též hned od mladosti vak buď ze suchých částí rostlinných aneb i jiných látek a vlekouce se s ním od místa k místu, prožijí v něm nejen všecek svůj věk housenčí, nýbrž ony se v něm i zakuklí, ano mnohé samice Psychid, proměnivše se v imago, nikdy ani vak neopouštějí a jak se tvrdí, i vajíčka svá v něm snesou. Na rozdíl od těchto nevleče s sebou Th. fenestrella obal housenčí, nýbrž ona utvořivši jej vždy z části živého listu své živné byliny, žije v něm a z něho samého až do úplné dospělosti, načež jej opouští a k zemi se uchyluje, aby na ní v kuklu se proměnila. O životě Th. feestrelly nedočítáme se mnoho, pokud ovšem mně přístupná část odborné literatury o tom mohla přesvědčiti a i to málo neshoduje se navzájem, pokud nebylo z jedné do druhé knihy přeneseno. V celku i v podrobnostech přesvědčiti se lze, že tyto údaje jsou nejen kusé po stránce vývojové, nýbrž že i v částech podstatných se odchylují od našich zkušeností, jak ostatně ct. čtenář sám z těchto řádků bude moci posoudili. Nebudit však řečené vykládáno na újmu zásluh spisovatelů dotyčných; vždyť zajisté každému entomologu povědomo, že na poli tak obsáhlé vědy přírodopisci a přírodozpytci naprosto je nemožno, aby si osvojil jen svou vlastní činností takové množství žádoucích poznatků a podrobností o životě a vývoji a že proto nezbytně odkázán jest v častých případech na odbornou literaturu. Nelze tudíž za mnohé nedostatky (i za bezděčně přenesené omyly) viniti spisovatele a záslužnou jeho činnost z té příčiny podceňovati.
Zcela jinak však má se věc a dle toho i jinak dlužno ji posuzovati, psáno-li v seznamu motýlů českých, že pisatel nalezl housenku Th. fenestrelly nejen na listech Clematis recta, nýbrž i v její lodyhách a rovněž i v mladých větvičkách Sambucus Ebulus, Samb. nigra a Arctium Lappa. Takové staré báje příčí se všemu životu a vývoji fenestrelly; její housenka je Monophag, živící se výhradně jen listem, plaménku uvnitř obalu. Předeslanou smyšlenku, jež se tu a tam ve starších spisech opakuje, vyvrací s dostatek fakt, že by motýlek mnohem rozšířenější a i hojnější býti musil než skutečně jest, kdyby se housenka i lopuchou a bezem živila. Vždyť setkáváme se s nimi skoro všude, kdežto s naším motýlkem pouze na několika dosud známých místech, na nichž plamínek obyčejně divoce roste. Abych zevrubněji vlastním názorem znáti se naučil život housenky, podjal jsem se úkolu chovati ji od vajíčka; proto mi především o to šlo, abych si opatřil oplozená vajíčka. Po marném pokusu dosíci jich od chycených samic nezbývalo než píditi se po nich v přírodě. Při klopotném hledání na počátku června našel jsem je v Závisti a u větším počtu ve Všenorech na rubu srdčitých listů živné byliny Clematis recta (plamének přímý), který tam roste na výslunných, kamenitých stráních mezi porostem buď křovinatým nebo nižším listnatým stromovím lesním. Na plaménku rostoucím na místech volných aneb jen méně zastíněných nalezl jsem na spodních, srdčitých listech jakýs druh vajíček motýlích, a to vždy jen na rubu čepele porůzně nakladených v počtu 1 až 8 na jednom listu. Na hořejších složitých listech (lichospeřených) nenašel jsem žádných vajíček. Tušení blahé, že to budou vajíčka hledaná, brzy potvrdila sama skutečnost; za máto dnů shlédl jsem na dvou listech plaménku natržení okraje a při pohledu od zpodu uznamenal kornoutky, stočené z těchto nátržků listových. Tedy skutečně Th. fenestrella! Rudohnědé vajíčko, zvící asi makového zrnka, má podobu válcovitou, jsouc na stojato přilepeno na rubu listu, je na hořením konci zaobleno; odtud, a to z prohlubinky ve středu, vybíhají a souběžně s osou válce všechen povrch pokrývali pod lupou dobře znatelná žebra. Housenečka prokouše, opouštějíc vaječný obal, kruhovitý otvor nahoře po straně a je u srovnání s vajíčkem dostiť velká, měříc na délku asi 2 mm. Jak, dlouho vývoj embryonální trvá, s určitostí pověděti neumím ; toliko dle toho, že se děje proměna v motýle (zimní generace) převážnou většinou kolem svátku sv. Jana Nep. (aspoň na místech mně dosud v okolí pražském známých), lze se dohadovati, že doba ta za počasí normálního kolísá mezí dvěma až třemi týdny. Nepoštěstilo se mně, ač na trpělivosti při bdění nescházelo, dočkati housenečku, když právě zárodeční slupku opustila, abych mohl pozorovat a sledovati počínání její při sbalování kornoutku. K tomu konci musil jsem- chtě nechtě – hotový již kornoutek opatrně rozvinouti a housenečku na jiný list přenésti, aby znova svinovala a svou dovedností se pochlubiti mohla. Roztomilá podívaná jeví se tu zraku entomologa! Netrvá dlouho a již přeleze z líce na rub listu, kde dosti jaře si vedouc, zkoumavě probíhá od místa k místu patrně k tomu cíli, aby příhodné místečko k úpravě pobytu si vynašla; našla je již a sice při okraji listu, kde si odpočine a za krátko čile do práce se dá, opřádajíc nejprve list na tomto místě (u kraje) hustou sítí vláken za tím patrným účelem, aby při nastávající nemalé práci pevnou půdu měla a aby připojování vláken k ploše listové (při svinování samém) rychle a bezpečně se mohlo díti. Pod lupou jeví se nám opředená plocha na okraji listu ne jinak, než jakoby ojíněna byla; tak husté předivo kryje list na tom místě. Po té jme se housenečka okusovati okraj listu a postupně prokousávati v něm, směrem k střednímu, hlavnímu žebru, as 5 mm dlouhou rýhu, aby se oddělila část čepele v podobě trojhranu, jež jednou stranou s listem souvisí na způsob úkrojku (uštu) listu laločnatého. Teprve po těchto přípravách přikročí k práci vlastní: ke svinování kornoutku z nátržku listového. To se děje, jak samozřejmo a povědomo, pomocí snovacích žláz; spřádá totiž housenička z mnohonásobných hedvábných vláken spojky na místech příhodných mezi nátržkem z jednoho a listem z druhého konce a to postupně vždy kratší a kratší, až nátržek jako část vratčí znenáhla se zahýbá, stáčí a posléze utvoří se závitek po straně uzavřený, mající podobu kužele čili otevřeného kornoutku. Hodno pozoru, že nebývají řečené spojky, jsou-li delší, po vší délce jako provázek o stejné tloušťce, nýbrž že tvoří dva spojité kužele, jejichž základny jednak na listu, jednak na nátržku jsou připředeny. Drobounká housenečka při nepatrné délce svého tělíčka může v sedě spřádati spojky (resp. vlákna) jen jisté pruměrné délky; je-li rozpnutí spojovaných míst nad tuto možnou délku, musela by přirozeně stále přebíhali z nátržku na list a naopak. Aby se tomu vyvarovala, důmyslné si pomůže, rozpůlíc přílišnou délku několika nejprvnějších, dlouhých vláken a spřádajíc další vlákna na dvakrát, totiž od nátržku do poloviny délky spojky z jedné a odtud k listu z druhé strany. Tímto způsobem utvoří se někdy spojka v podobě dvou kuželů, dotýkajících se zakroucenými konci. Nejen že zcela upoutá, ale přímo obdivem naplní mysl naši, pa- tříme-li na takovéto rozmyslné, danými poměry se řídící, počínání tak nízko stojícího tvorečka! A tím více jest se nám podivovati rozumnosti a dovednosti takové, uvážíme-li, s jakou na zdání nedostatečnou výzbrojí dílo tak rozumně a mistrně vykoná: pouze za pomoci dvojího ústrojí: kusadel a snovacích žláz.
Všimněme si blíže obalů p r v n í ch – jež, jak řečeno, právě vylíhlé housenečky zpravidla si svinují z nátržku listu ve tvaru kuželovém. Pevně připředená a takto uzavřená špička kornoutku dosahuje k místu, kam až list prokousanou rýhou byl natržen, kdežto druhý konec obalu široce otevřený, ponechán. Pozoruhodno, že housenečka svinuje nátržek listu vždy tak, aby jeho rub vnitřní stranu závitku tvořil, a to neděje se jen maně bez důležitě příčiny, neboť jen při takovémto stáčení kornoutek se svinuje pod list, čímž se housenka chrání před záplavou deštěm. I poloha kornoutku není jen nahodilá, nýbrž vždy nakloněná otevřeným k on c e m dolů, aby čistotná hospodyňka své obydli neposkvrněné si uchovala, aby totiž se v něm nehromadil trus, nýbrž aby volně k zemi odpadal. Přihodilo se mi, že záklopuje plamének skleněným zvonem, nebyl jsem dosti opatrným a pošinutím listu původně správnou polohu kornoutku (otevřeným koncem dolů) v opak toho změnil. Za krátko byl závitek přetvořován a upraven jak se patří: otevřeným koncem dolů. Odtud nade vší pochybnost zřejmo, že housenečka při svém konání, možno-li tak říci, rozmyslně a vědomě si vedla tak, jak okolnosti káží. Tyto první, okrajové kornoutky (obrazec 1.) pro jejich nepatrnost snadno přehlédneme, patříme-li na list plaménku se shora, neboť — jak pověděno — jsou kornoutky pod list stočeny, a tím se snadno přehlédnou; teprve, když obrátíme list a hledíme na jeho rub, kornoutky dobře vidíme. Tyto první kornoutky nejčastěji bývají as o dvou závitech. Svinutí listu vykonala pozorovaná housenka — v přestávkách-v době asi pěti hodin, brzy odpočívajíc, brzy se živíc a při tom rýhu v listu prokousávajíc. Rovněž jako tyto p r v n í bývají i druhé obaly (kornoutky)-obr. 2.-nejčastěji na okrajích listů z nátržků svinuty, kdežto třetí a po případě i další stáčí housenka dle různých okolností též nejrozmanitějším způsobem a ví si rady a pomoci v každém případě, aby potřebě ve všem vyhovovaly. Jsou dvě hlavní příčiny, jež ji k nové práci přimějí: její vzrůst a pak nedostatek potravy v starém obydlí. Dle všeho se zdá, že pro první a druhý obal (kornoutek) platí prvá příčina, kdežto pro třetí a případně i další na předním místě jen starost o tělesné blaho podnětem bývá a k stáčení nového obytu ji přiměje. Tyto třetí a i další obaly, třebas na pohled dosti složité se nám jevily, svinuje housenka v krátké době jediné až dvou hodin nepřetržité práce, jak v několika případech pozorovaných zjištěno býti mohlo. Nejčastěji utvořeny bývají ze dvou a jen zřídka z více závitů (zátoček); v n i t ř n í, v němž housenka žije, zpravidla svinut bývá v podobě komolého kužele, užším, otevřeným koncům dolů obráceným, kdežto zevní závit, často též nálevkovitý, opáčně je položen, takže tu máme dva komolé kužele obrácené do sebe vsunuté. Se vzrůstem, housenky mění se — jak vidíme — podstatné tvary obalů a přirozené ovšem i velikosti jejich; po té stránce shledáváme také nezřídka zevní závitek spíše tvaru válcovitého než kuželovitého a housenka nesvinuje již pouze okrajové nátržky listů. jako jsme poznali při prvním a druhém kornoutkovém obalu, ona svinuje spíše buď celou špičku nebo lalok (ušt) listu, jindy c e l ý menší list, ano druhdy používá k obalu — nespokojujíc se listem menším — dokonce listů dvou, zejména žije-li na hořejších, složitých listech, kde si stočila na trojčetném listu závitek z jednoho postranního, menšího listu a hoření otvor jeho uzavřela — jako čepičkou — větším listem středním. Kuželovité i válcovité obaly jsou vždy — na rozdíl od prvních dvou kornoutkovitých — na hořením konci přehnutou a připředenou částí listu dobře uzavřeny, na druhém spodním konci však, z příčiny shora uvedené, otevřeny. K lepšímu objasnění a doplnění předeslaného přispějí zobrazené závitky (obaly), načrtnuté dle přírody v přirozené velikosti. Je-li obal osazen housenkou, přesvědčíme se ihned, aniž bychom jej rozbalovali anebo proti obloze do něho nahlíželi, zda-li se v něm něco černá, — odporný zápach po štěnicích při silnějším doteku obalu najisto ji prozradí. Malé housenečky, žijící v prvním a druhém kornoutku, ožírají hlavně jen pokožku listovou uvnitř závitku; povyrostlejší, v třetím a po případě v dalších obalech živí se již listem dovnitř obalu svinutým a dle ubývání vnitřního závitku postupně sbaluje druhdy list dále a dále, takže tím podoba obalu se někdy měnívá; při tom housenka obezřetně si vede a pilně toho dbá, aby vnější závitek obalu porušen (prokousán) nebyl a ona v něm úplně ze stran obestřena zůstala. Rozvineme-li poslední obal, v němž housenka své vyspělosti dosáhla a jež často beztvárnému váčku se podobá shledáme, že z celého listu zbylo právě jen tolik, kolik nezbytně k vnějšímu obalu náleželo; celý vnitřek housenka strávila, než — dospěvší — k zemi k zakuklení se uchýlila. Někdy bývá tento vak nahoře prokousán, na neklamné znamení, že tudy vyrostlá housenka k zakuklení se odebrala. Dle pověděného oprávněni jsme usuzovati, že nepodobno pravdě, jak v Kaltenbachu se dočítáme, že housenka požívá pupenů a květů plaménku; housenka, žije stále skryta ve svém obalu a pouze lupenem, dovnitř tohoto obalu svinutým s e ž i v í. Chováme-li housenky ve skleněné nádobě a dáme-li více stonků živné byliny do sklenky s vodou, takže se jejich lupeny proplétají, přicházívá se někdy, že housenka, ztrávivší celý vnitřek svého obalu, jej neopouští, aby nový si svinula, nýbrž prokousavši si, v něm kdesi nahoře díru, přitáhne touto a ledabyle připřede nejbližší dosažitelný list a na tom pak dále hlad ukájí. Tak se stává, že někdy dokonce i více listů v jediný chomáč spředeno bývá. V přírodě se s podobnými útvary asi sotva kdy setkáme, bezpochyby z té příčiny, že třebas Clematis recta někdy jako keřík o více stoncích rostl, přece podobné shluky listů, jako v našem housenníku, tak snadno se nenaskýtají. Housenka dorůstá délky as 10 mm, dospívá k zakládání v době 4 až 5 neděl, opouští svůj úkryt skoro zpravidla odpůldne, aby se na zemi zakuklila v mechu a t. p. těsně v zámotku v kuklu obhrublou, neohebnou a hnědočerveně zbarvenou. Chov sám nevyžaduje žádného zvláštního ošetřováni a je snadný, neb je housenka nad obyčej skromná, spokojuje se s trochou potravy a mimo to živná bylina dlouho svěží uchovati se dá, volíme-li nikoli mladinkou s hebkými, nýbrž starší s tvrdšími listy a dáme-li ji s kořínkem do láhvičky s vodou. Bez jakékoliv úhony až téměř do sežloutnutí svědčí jí i více týdnů(!) močená bylina, staráme-li se jen bedlivě o to, aby po jedovatém plaménku tuze páchnoucí voda vyměňována byla za čirou, čerstvou a aby oslizlý konec stonku vždy odstraněn byl. Spěchám hned doložili, že jsem nabyl tuto zkušenost za svého letního pobytu na venkově, kde mně naprosto nebylo možno opatřiti housenkám čerstvou potravu. Housence stejně dobře jde k duhu Clemaitis recta (plamének přímý), jako pěstovaný Clem. integrifolia (celolistý) nebo obyč. druh o popínavých keřích rostoucí Clem. vitalba (barvínek či plam. bílý), jejž však divoce rostoucí u nás tak snadno nenajdeme nejspíše ještě jako příkrasnou část besídek, loubí, plotů a vchodů zahrad. Podivno, že se nám dosud nepřihodilo poznati nějakého cizopasníka, jakkoliv jsme již dosti motýlů fenestrella ze sbíraných housenek a vajíček vypěstovali. Možná dosti, že se neklameme, máme-li za to, že odporný a v polozavřeném obytu tím pronikavěji působící zápach housenky odpuzuje larvomorného nepřítele z příbuzenstva členovců. Za to však mohl sběratel nejednou poznati jiného neméně nebezpečného hubitele housenky, náležejícího do říše rostlinné. Byla-li totiž živná bylina napadena r e z í čili padlí (houbou epifyticky žijící), bývá asi housenka neúprosně vydána v šanc hrozné smrti hladem, an za nedlouho chlorofyl z listů zmizí a zhnědlý list na troud zaschne a tím jistěji dostaví se tato pohroma housence, když plamének jen tu a tam ojediněle divoce roste. Motýlek nebýval druhdy v údolí, závistském vzácný, pokud porost slunné stráně pod deskou Nickerlovou nedorostl nynější houštky a výšky. Chytávali jsme jej tu hojněji v půli května mimo na květech, zvlášť jahodníkových, ponejvíce na vlhkých místech vozové cesty, kde ve společnosti s mouchou Bombylius ater a Anth. semiatra na blátě usedal a při bystrém, kmitavém letu obou nesnadno bylo je rozlišit. Proměna motýlka v přírodě děje se velice nepravidelně; na známých nám stanovištích u Prahy, nejhojněji se s ním setkáváme kolem svátku sv. Jana Nep., avšak hledáme-li housenky, nalézáme tyto rovněž jak malounké v prvním, tak již vyrostlé v posledním obalu, ano v téže poloze i obaly již opuštěné; druhdy dokonce potěší nás — ještě v tu dobu — svým jarým zjevem na zdání zcela neotřený motýlek, usednuvši před námi na bílý vrcholíkový kvítek své hostinné byliny. Chováte-li fenestrelly doma, přiházívá se, že nás v pozdním létě některý nedočkavý jedinec překvapí, kdežto z pravidla ostatní jeho družina teprv po přezimování kukly se líhne. I na svobodě takto se děje; lze chytili čerstvě vyvinutého motýlka v druhé půli srpna a zase v tomto měsíci osazené kornoutky sbírali, jichž obyvatelé – jak se domnívat možno — jen za příznivého podzimu k zakuklení dospívají. Dle toho má fenestrella u Prahy též druhou — letní — generaci.
Dodatkem jest se nám ještě zmíniti, že — jak známo — v novém systému Staudinger-Rebelově čeleď Thyridídae posunuta byla na zad v pořadí čeledi našich Macrolepidopter, že však celkovým zjevem, svou povahotu a vývojem nám Th. fenesftrella živě připomíná jisté Microlepidoptery — zdá se, jakoby nebylo vyloučeno, že ji bude kdysi vykázáno v soustavě místo jiné, dost možná, že ani ne mezi Macrolepidoptery, o čemž svědčí upozornění p. prof. dra J. Uzla, že v díle Spulerově rod Thyris jíž zařadili mezi Microlepidoptera.
Pozn. JT: J. Srdínko byl výtečný pozorovatel ( a proto také úspěšný sběratel) motýlů- popis činnosti housenky při stavbě úkrytu z listu v této studii to dokládá názorně; nicméně jeho přesvědčení, že tento drobounký, dnes mnohem vzácnější motýlek systematicky patří a časem bude proto zařazen mezi tzv. microlepidoptery se nenaplnilo, a již nenaplní