Agrotis candelarum Stgr.* a přezimování její housenky (1911)
Sděluje stav. rada J. Srdínko
Jak zkušenějšímu pěstiteli motýlů dobře je známo, hledáme housenky podčeledi Trifinae žijící buď na dužnatých nebo na dřevnatých rostlinách způsobem rozličným. Nejen odchylné způsoby jejich života, namnoze i doba podmiňuje, kterak je hledati máme. Tak je pozdní podzimek a rané jaro dobou velice příhodnou k tak zvanému »sejpání« housenek z opadaného listí pro některé v něm přezimující druhy, jak již při jiné příležitosti na tomto místě vypravováno bylo. Tu se tedy v suchém listí za bílého dne skryté housenky vytřásají, kdežto způsob jiný káže nám sbírati je naopak tehdy, když puzeny hladem za soumraku nebo za noci samy své skrýše opouštějí a obyčejně na vršky bylin a křovin vylézají, aby hebkými a šťavnatými listy a vnatí hlad ukájely. Tu je pak sběratel při svítilně s reflektorem v ostrém světle aeetylénovém přímo může sbírati.
Samozřejmo, že se tento způsob hledání hodí spíše pro sběr velkých aneb aspoň větších housenek. Aby lask. čtenář, postrádající po té stránce vlastních zkušeností, nabyl jakéhosi určitějšího názoru, jak vydatný býti může takový lov při světle, stůjtež zde výsledky, sdělené s námi věrohodným očitým svědkem — jedním ze čtyř šťastných sběratelů — kteří loni (v r. 1910) způsobem vzpomenutým nasbírali 600 housenek Agrotis lucipety a několik tuctů Ag. margaritacey v jednom místě jihozápadních Čech. Zajisté, že ani není třeba připomínati, že by nebylo radno následovati tohoto lákavého příkladu v blízkém okolí pražském z ohledu na osobní bezpečnost, tak jako že nebude pravdě nepodobno, předpovídáme-li, že po tak bohatých lovech přirozeně následovati budou léta hubených paběrků.
Některé druhy přezimujících housenek vyznačují se tím, že v mládí i za dne dočasně vylézají na vyšší byliny a křoviny a právě tohoto odchylného zvyku může i sběratel zvláště na podzim s prospěchem použiti, aby jich ukořistil: s t ř á s á n í m d o d e š t n í k u.
Zvláštnost tu můžeme pozorovati u více druhů přečetné družiny Agrotid, tolikéž i u rodů: Hadena, Mamestra a Leucania; ku př. druhy Mam. advena a tincta lze jen na podzim z podrostů, křovinatých břízek a doubků do deštníku nesrovnale častěji setřásti, než později na jaře z opadaného listí „sejpati“, stejně jako Hadeny : sordida (infesta), basilinea a rurea v pozdním podzimku s vyšších travin na světlejších místech lesa do deštníku setřásti.
I tomuto zvyku vděčíme, že jsme Ag. candelarum, u Prahy v Hodkovičkách (Zátiší) před lety vypátrali. Nad slunnou strání položený, řídký malý bor byl, a snad dosud je, domovem této u nás, tušíme, jen vzácně se objevující můry. Zde při kraji roztroušeně rostlo nízké doubí, s něhož setřásli jsme do deštníku v měsíci říjnu několik nám neznámých housenek. Byly nápadný a význačný svojí temně černohnědou barvou a rudožlutou hlavou; soudě dle vnější tvářnosti — habitu — nebylo těžko brzy rozpoznati, že patří k Agrotidám a posléze i na jisto postaviti, že to je druh candelarum.
Myslím, že u každého sběratele nález druhu jemu dosud neznámého vzbudí obzvláště živý zájem a jen ta okolnost, že nám v tomto případě bude překonati obtíže při přezimování, kalila naše blahé pocity z neobvyklého nálezu. Abychom se vyhnuli tomuto hrozícímu nebezpečí, zkoušeli jsme, chovajíce housenky v teple a při plném žlabu příměti je, aby zcela zapomenuly na přezimování. Jak povědomo, podaří se druhdy u některých na svobodě přezimujících druhů, že chováme-li je v teple, bez přerušení dále žerou, zakuklí se a té zimy ještě i v motýle dospějí. Žel, že v našem případě marně jsme se o to pokoušeli; housenečky candelarum nejevily chutě a vůle zachovati se dle našeho přání, rozhodně odmítajíce každou potravu i když to byl salát, tato pravá lahůdka tolika druhům housenek. Nezbývalo tudíž, než je přezimovati.
Jak nás zkušenost učí, nepodléhá na štěstí u malých housenek přezimování tak nepřekonatelným obtížím, s jakými se namnoze setkáváme u housenek vyrostlých aneb dokonce již k zakuklení vyspělých a v tomto stupni vývoje přezimujících.
Při přezimování nejlépe se nám osvědčují válce zhotovené z drátěného pletiva, uzavřené po obou koncích víčky. Na síťové dno položíme kotouč ze silného papíru vystřižený, aby se na něm dala rozprostříti vrstva čistého, říčního písku, na niž tu a tam položíme ploché kamínky; po té rozprostřeme načechraně as 8 silnou vrstvu vlhkého mechu z oddenků neb kořenů lesních stromů, pečlivě očištěného ode všech příměsků a na ni naneseme zcela suché listí habrové neb bukové, jež jsme k tomu > konci pozdě na podzim natrhali přímo z podrostů neb větví dotyčných stromů.
Proč právě jen habrové neb bukové, napadne dojista tomu, kdo se dosud nepřesvědčil, že toto listí — proti pravidlu předčasně na větvích zaschlé ale neopadané — je-li ovšem hodně suché a čisté — tak snadno ve
vlhku plísni nepodléhá jako pozorujeme při listí opadaném a se země sbíraném s jiných stromů; mimo to i bývá rourovitě skrouceno a přezimující housenky rády zalézají do takových úkrytů, chtíce přezimovati. Pěstitel má pilně toho dbáti, aby do válce nic se nedostalo, co by mohlo snadno býti podnětem ke vzniku plísní.
Do válce takto připraveného dáme housenky, když již přestaly žráti, ale pro všechno neuškodí, přiložíme-li nahoru něco lupenů výživné byliny. Housenky vyhledají si příhodná místa více méně hluboko, nebo zalezou jen do skroucených listů, aby tu přezimovaly.
Za místo k přezimování tomu hodí se nejlépe nějaké vzdušné a kryté místečko chladného severu ve volnosti; musí-li se však díti nezbytně v uzavřené — ovšem netopené — místnosti, bývá vždy úspěch nemálo pochybný, ač i přezimování ve volné přírodě samo sebou nám ještě nezabezpečuje zdar našeho snažení, poněvadž je tato doba ve vývoji pro rušivé vlivy atmosferické vždy ta nejkritičtější a bez odporu i na svobodě jí valná část jedinců podléhá. Podobá se, že ani nejtužší mrazy nebývají příčinou pohrom mezi přezimujícími housenkami, spíše lze se domnívati, že to zaviňují časté a náhlé změny teploty, zejména na jaře, nebo trvalá vlhka při nízké teplotě — počasí sychravé.
Je-li teplota nad nulou, požaduje — jak víme — přezimující housenka nezbytně jistého stupně vlhkosti, jehož i za trvale suchého počasí se jí ve volné přírodě v míře dostatečné dostává, jednak srážkami rosnými a mlhovými, jednak, není-li sněhu, relativně vlhčím vzduchem. Tyto přirozené poměry, pokud o možnosti toho vůbec lze mluviti, v zajetí chovaným housenkám při přezimování nějak přivoditi a poskytnout! v patřičné míře — toť právě stěžejní bod a nejtěžší úkol pěstitelů.
Snažíme se mu dostáti, že za suchého počasí na podzim a ve vlažné zimě občasným, přiměřeným skrápěním listí o potřebnou vláhu ve válci se staráme ; v zimě pak, jakmile napadne sníh, rozprostřeme vrstvu jeho as 3 cm z výši na povrchu listí, aby při tání obsah válce zavlažen byl. Jen když a pokud mrzne nestaráme se o naše zajatce.
Když již ledy odešly a na výslunných místech i vegetace má se k novému obrození, postavíme po vydatnějším pokropení vrstvy listové naše housenky volně kdesi venku neb aspoň (při otevřených vnějších oknech) na okně do slunce a navečer vložíme trochu svěžích lupenů živné byliny : pampelišky, špenátu salátu, fialky vonné a j. a postavíme houseník v pokoji poblíž oken, aby přechod z věnčí do vnitř nebyl příliš náhlý. Pozorujeme-li na předložené krmi požerky, lze nám housenky v jich úkrytech pozorně vyhledati a obvyklým způsobem v dalším dochovu pokračovati.
Tak jsem si počínal i při přezimování Ag. candelarum. Bezpochyby pomyslí si zkušený pěstitel čta tyto řádky : „Snadno se to povídá, ale hůře zdárně provádí.“— A má čirou pravdu, — žel, že jsme ji i na našich svěřenkách opět musili dokázati; jen jediná odměnila naše starosti při přezimování, zůstavší na živu a již v polovici března statně se majíc k světu. Za to jsme ji odměnili společnicí, bezpochyby rodnou sestrou z téhož Zátiší v Hodkovičkách, kde jsme ji ku konci března našli níže řečeného boru na stráni dobře ukrytou pod těsně k zemi přilehlým listem divizny knotovkovité (Verbascum lychnitis).
Housenky utěšeně rostly, dvakrát se ještě svlékaly po přezimování a krmeny byvše různými tzv. nízkými bylinami, dospěly již začátkem května k zakuklení v zámotku jen spoře spředeném, spíše z hlíny slepeném.
Vyvinutí motýle spadá do půli června a týž velmi se blíží svou celkovou barvitostí rodové družce mnohem častěji u Prahy se vyskytující Ag. margaritacey, jen že tato svou velikosti se mu nevyrovná.
O oblasti naší můry nelze se vysloviti; dle všeho lze ale za pravdu míti, že vyskytá se u nás jen místně a u Prahy i vzácně. Dr. O. Nickerl uvádí ji sice v seznamu českých motýlů (z r. 1897), avšak bez určitého náleziště. Nepřihodilo se nám na jiném místě, než jak povědíno, v Hodkovičkách — v Zátiší — ji zastati a ani od starších kollegů zvěděti, že by ji byl kdo z nich u Prahy nebo jinde v Čechách nalezl. Než jedenkrát přece měli jsme příležitost s housenkou se setkati a protože se tak stalo způsobem — řekněme některým entomologům vlastním — budiž nám dovoleno o tom blíže se zmíniti.
Přišedše kdysi na jaře k jednomu zdejšímu entomologu a uzřevše v jeho houseníku větévku borovou, optali jsme se, je-li letos dosti Dend. piny, které obyčejně v tu dobu v Hodkovičkách setřásával. Místo odpovědi pochlubil se neznámou nám černou housenkou, která přirozeně vzbudila naši zvědavost a hned i pochybnost, je-li s pravdou — jak nás ujišťoval — „že ji dostal z venkova od jednoho lesníka.“ Když pak jsme později o vyskytování se černých housenek — Ag. candelarum — v Zátiší sami se přesvědčili, vzpomněli jsme si na ubohou housenku našeho sdílného kolegy a přes jeho „mysliveckou latinu“ domysleli se — tušíme zcela správně — že nejspíše ji nalezl v tomtéž Zátiší, jako my, jenže odpočívající v rozpuklině kůry borovice blíž země a že jen tato okolnost zmátla nálezce, místo šťavnatými bylinami ji krmiti, nechati ji bídně zmírati hladem při nestravitelném jehličí borovém.
Tohle tajemnůstkářství! Tak už někdy bývá u sběratelů vůbec. Inu — opatrnosti nikdy nezbývá a jak přesvědčivě dokazují některá fakta, v okolí Prahy je, aspoň v některých případech, zcela na místě.
*Xestia ashworthii (Dubleday,1855)