Z biologie můry Agrotis margaritacea. Vill.* (1908)
Sděluje J. S r d i n к o, stavební rada v. v.
Nejen nejrannější přezimující housenka, ale nesporně i jedna z nejhezčích našich noktuí, je Ag. margaritacea. Dříve ještě, než jarní slunečko z vězení na svobodu vyprostí naše milé věštkyně jara — přezimující babočky a žluťáska — a uvolní svírající pouta kukly naší líbezné Euchl. cardaminee a úhledných družek rodu Brephos (parthenias a nothum), ano i mnohem dříve než oživující slunéčko probudí a vyláká ze zimního úkrytu naše ranní huňáče — Arc. hebe a aulica, — má se již housenka Arg. margaritacei k světu, pranic toho nedbajíc, že ještě role а luhy v zimní háv se halí, ba ani jí nepřekážejí únorové sněhové metelice a tím méně ponejvíce již jen ranní mrazy a mrazíky březnové. Ona již opustila svou zimní skrýš — měla-li jakou —. a opájejíc se milým, ač ještě, sporým teplem zdroje všeho živoucího, vyhledává tu a tam jen pod kamenem nebo mezi kamením sotva pučící výhonky svého hostitele — svízele, vytrvalé to byliny mařinovité.
Možno se dohadovati, že jen toto tak ranní probuzení bylo dostatečnou příčinou, že housenka Ag. margaritacei nejen našim pražským předchůdcům, ale i entomologům jinde, dlouho neznáma zůstala a jak se podobá, až dosud méně je známa.
Soudím tak pravděpodobně dle toho, že je housenka v knize „Raupen der Großschmetterlinge Europas“ von Dr. E. Hofmann z r. 1893 k nepoznání vyobrazena, že v žádné mně přístupné knize jsem nenašel popis housenky podstatné se skutečností souhlasící a konečně, že ji Dr. Staudinger a A. Bang-Haas ve svém cenníku mezi praeparáty housenek dotud neuváděl, pokud ji ode mne neobdržel.
I ta okolnost dokazuje to jasně, že se též nikde neuvádí svízel co krmě, kterou výhradně se živí, nýbrž všeobecně jen — nízké byliny a květ jestřábníků, na který by ale ještě několik měsíců čekati musela.
Ač Ag. margaritacea dosti hojně se druhdy vyskytovala v okolí pražském, není též v Synopsis der Lepidopteren-Fauna Böhmens od A. Nickerla uvedena.
To vše s dostatek domněnku tu potvrzuje, že housenka Ag. margaritacei, když i ne zcela neznáma, aspoň málo a nedostatečně povědomá byla.
Housenka má povšechný ráz mnohých agrotidů, jsouc znatelně od zadu ku hlavě protažená; je šedohnědá (intensity měnivé), na hřbetě místy zatemnělá, s bílou nesouvislou čarou, a u průdušek s bledším páskem ; po obou stranách má dvě řady tmavých, šikmo položených klínovitých čárek v hořejší řadě slabších, ve spodní silnějších a postupně od hlavy do zadu se rozšiřujících ; vespod je světlejší ; hlava tmavohnědá s tmavšími čárami z dèli nanejvýš 4 cm.
Tak vypadá živá housenka po posledním svlékání, druhém to po přezimování ; ona neožírá jen drobné lodyžní listí přeslenu, nýbrž pučící výhonky (lodyhy) s hora dolů, tak že dle těchto ožerků na svízelu samém jen stěží cvičené oko sběratele její přítomnost pozná.
Stopy její však zjevně jsou patrny pod kameny na trusu, který někdy na spodní straně kamene buď lpěti zůstává, neb aspoň tmavé stopy po sobě zanechává a tím housenku jistě prozradí. Jen pokud ještě není dorostlá, sedává housenka obvykle na spodní ploše kamene, kde zpravidla se i svléká, kdežto pak se jen na zemi pečlivě skrývá a mezi kamením nesnadno ji naleznem.
Z vajíčka jsem dosud motýla nevychoval, hlavně z té příčiny, že s opatřením krmě je nemalá potíž; přesaditi některou odrůdu svízele do květníku hned na podzim, aby v příštím roce krmivo po ruce bylo, se v pokoji nezdaří, ale ovšem tomu, kdo skleník neb aspoň zahrádku má k disposici.
Proto si vyhlédnu hned na podzim někde poblíž silný trs svízele a jakmile mrazy minuly a sníh roztál, přikryji jej suchou trávou, aby takto chráněny pučící lodyhy mrazivým větrem spáleny nebyly; mimo to přesadím si již v únoru nebo březnu do květináče ještě pěkný trs svízele, aby strávnice nebyly o hladu, když napadne a ležeti zůstává vyšší vrstva sněhová. Jen tímto způsobem, zajisté dosti pracně, možno v některých nepříznivých létech housenky uživiti.
Při mírné zimě roku 1901/1902 nalezl jsem již ku konci ledna housenky Ag. margaritacei před posledním svlékáním; patrně, že ve vývoji svém té zimy ani neustaly a jako doma v zajetí, tak i na svobodě v příznivějších polohách v druhé polovici února asi již se zakuklily.
Ostatně i některé jiné druhy agrotidů, není-li zima krutá a mají-li potravu, rovněž i v zimě se živí. Pozoroval jsem to před lety v Kinského zahradě, kde při pískovcovém balvanu ze sněhu nať lašťovičníku vyčnívala a na něm — na počátku března — skoro vyrostlá housenka Ag. linogrisei právě hodovala.
Tedy dle počasí, musíme na slunných úbočích již v měsících únoru a nejpozději v březnu housenky Ag. margaritacei hledati.
Zakuklení děje se v zemi v zámotku hlinitém, a pozoroval jsem, že housenky teprv tehdy do země zalézaly, když jsem je do slunce postavil při volném přístupu vnějšího vzduchu. Pozoruhodno je, že tak jako housenka ranná a ve svém vývinu nedočkavá je, tak na čas si dá motýl, dospívaje teprv ku konci července a v srpnu ; u přezimujících můr obzvláště agrotidů, případ to výjimečný; abych jen několik dokladů toho uvedl, poznamenávám, že se spřízněné druhy: Ag. lucipeta, Ag. latens, Ag. candelisequa, Ag. candelarum, Ag. multangula, Ag. signifera, Ag. pronuba, Ag. fimbria a mnoho jiných agrotidů průměrně as za 6 neděl po zakuklení líhne, kdežto naše Ag. margaritacaea dospívá v imago teprv as po 16ti týdnech.
Motýl sám, ani svou kresbou, ani pestrým zbarvením nad své soudruhy z rodu agrotid nevyniká; nicméně celým svým zjevem přece činí dojem nad jiné pěkný — v pravdě elegantní. Před lety chytil jsem v Prokopském údolí za bílého dne po květech bylin poletujícího samečka, ač myslím, že teprve s večerem jeho životní činnost nastává.
Častým pěstováním z nalezených housenek, přesvědčil jsem se, že v nich cizopasí po přednosti jistý druh lumků.
Končím s přáním hojného úlovku a zcela uspokojivého výsledku z pěstování naší Ag. margaritaceai — v příští sezoně.
*Chersotis margaritacea (Villers, 1789)