Ze života a chovu Agrotis cinerea Hb.*(1909)
Sděluje stav. rada J. S r d í n k o
Příčná údolí Povltavská v oblasti Prahy byla a některá dosud jsou vytouženým cílem vděčných exkursí pražských entomologů, ježto hostila a po tu dobu hostí všeliké vzácnosti světa hmyzího. Škoda, že v době dozírné s mnohým z těchto endemitů bude nám se rozloučiti navždy v těchto místech! Změny půdy dosud holých a pustých úklonů zpečetí jejich osud a vyhnanství z pradávné domoviny stane se jejich žalným údělem; sběrateli bude pak uchylovati se do vzdálenějších končin podobného krajinného rázu, kam ještě kultura toho druhu s jejími blahodárnými i zhoubnými účinky nepronikla. Máme na mysli můry podčeledě Trifinae, milující tráviti prvá stadia svého vývoje na výsluní, na půdě dosud nevzdělávané, více méně kamenité a jen se sporým porostem nízkých bylin, mezi nimiž traviny převládají.
Mezi vzácné zástupce rodu Agrotis, jež takovéto pastviny oživují, řadí se ne na místo poslední i Agrotis cinerea.
Jak povědomo, živí se housenka její po přednosti kořínky bylin a proto jen na těchto musíme ji hledati. To však je možno jen v těch řídkých případech, žije-li na místě se zcela sypkou půdou příkladně písčitou, v níž se pozvůli rýti může. Na nalezištích toho způsobu má sběratel, an zevních, patrnějších známek činnosti housenky — ožerku — na bylinách tu není, jen na zdařbůh bylinu po bylině kolkolem při kořání mělce ohrabávati a cvičiti se s Jobem v trpělivosti, až snad mu šťastná náhoda dopřeje dopracovati se v potu tváře kýženého výsledku.
Toto klopotné ohrabávání asi brzo by i náruživého sběratele unavilo a snad i dokonce omrzelo, kdyby při tom výhradně byl odkázán na naši cinereu a nekynula mu soudobně též naděje v možnost nalézti neméně vítané housenky druhů i rodů jiných, jak níže sděleno bude.
V suché, více méně hlinité, ale pevně ulehlé půdě, jakou ponejvíce na nálezištích Ag. cinerey vůbec v okolí Prahy shledáváme, nemůže ovšem housenka ke kořenům hlubším se zarýti a pod zemí se volněji pohybovati, aby tu hlad ukájela; ona se v případech podobných spokojiti musí s kořínky a oddenky bylin těch, které pod kameny, aneb aspoň těsně vedle kamenů jsou zakořeněny a jichž kořeny a oddenky tu začasté na bíledni leží. Sběratel může a musí tudíž na nalezištích podobných jen pod kameny, zajisté mnohem pohodlněji a jistěji než způsobem zprvu řečeným, — housenky Ag. cinerey hledati.
Tato odpočívá vždy na zemi, tísníc se v nějaké prohlubince, aneb pečlivě jsouc skryta ve směsici kořínku a lodyh, a sběratel musí celou plochu lože zvednutého kamene bedlivě prohledati, aby jeho pozornosti housenka neušla, když jak známo — svým všedním černěhnědým šatem bez vší příkrasy a kontrastů barevných od svého prostředí nikterak se neodlišuje…Podivno, že ji najdeme toliko pod skutečným nerostem, umíť ona dobře rozeznávati kámen od artefaktu; — pod výrobky rukou lidských marně bychom ji hledali na př. pod kusem cihly, třepinou hliněných, skelných a t. pod. věcí. Ostatně není tato povšimnutí hodná zvláštnost jen housence cinerey vlastní, i jiné po výtce pod kameny žijící housenky stejně si vedou.
Ne méně pozoruhodno, že ač u nás motýl na svobodě z pravidla v půli května se líhne, housenka k svému úplnému vzrůstu teprve k podzimu dospívá, a upravivši si koncem měsíce září aneb nejčastěji teprve v říjnu jen mělko pod povrchem země slabě spředený, spíše, slepený zámotek z hlíny, nepromění se v něm ještě toho roku v kuklu, nýbrž prožije v stadiu housenky ještě celou zimu, až teprv oživující paprsek jarního slunéčka ji ze zimního spánku probudí a k další vývojové činnosti proměnu v kuklu — povzbudí. Nemá zajisté Ag. cinerea mnoho sokyň mezi svými rodovými četnými družkami, které by, než ku této etapě dospějí, tak drahně časů vyžadovaly.
Že by housenka Ag. cinerey (aspoň v našem podnebí) před přezimováním — tedy na podzim — ještě úplně dospělá nebyla a k tomu konci na jaře dále žrala, jak se častěji dočítáme v odborných knihách, naprosto se nesrovnává s mými dosavadními zkušenostmi v té příčině po více roků se opakujícími. Všechny v září a říjnu nalezené housenky byly tak dalece vyrostly, že po nedlouhém krmení dospívaly k zakuklení, t. j. objevily se na nich ony nepochybné habituelní znaky, které význačné jsou všem, obzvláště lysým housenkám, když doba jejich zapřádání je blízká.
Vypěstovat motýle z housenky, — toť tvrdý oříšek! Již přezimování housenky jest samo o sobě dostatečnou příčinou nad míru pochybného výsledku chovu, béřeme-li krmení housenky kořínky bylinnými za méně závažnou a překonatelnou překážku. Proto je však přece radno, obmeziti se při sběru jen na vyrostlejší housenky, totiž sbírati je v době, když již vyrostlé bývají. Zkušenosti v té příčině osvojíme si v prodlení časů snadno, abychom podle převládající povětrnosti toho roku a dle více méně příznivé polohy naleziště s dostatečnou posouditi mohli pravděpodobností, že výhodná doba pro sběr velkých housenek nadešla. Při chovu počínejme si následovně: Když jsme naplnili květinový hrnek as do 3/4 jeho výšky čistou a dosti vlhkou hlínou, dosypme zbývající čtvrtinu čistým říčním pískem, též trochu navlhčeným. Do takto připraveného květinového hrnku tvaru pokud možná válcovitého, zahrabeme na ležato a jen co by horem kryty byly pískem — kořeny výživné byliny na př. pampelišky a položíme přes ně nějaký dosti plochý kamínek (oblázek). Líná, na světlo choulostivá housenka Ag. cinerey do květníku dána, po chvilce zaryje se do písku a druhý den najdeme ji již pod kamenem u vloženého tam krmivá, od něhož se více nevzdálí, leč že by kořen svadnul, což však ve vlhkém písku teprv v prodlení více dnů se stává.
Někdy si housenka věc zařídí jak náleží pohodlně; počne totiž ožírati válcovitý kořen pampelišky od tlustého konce v prosted u oddenku a je-li dosti silný vyžírá stále jen jeho vnitřek hloub a hloub, aniž by jeho povrch prokousala. Tak se stane, že pak více nebo méně celá vězí ve vyžraném kořenu a jen zadními segmenty ven vyčnívá, a že tomuto vzácnému pohodlí a požitku cele oddána, si jich i vážiti dovede, to dokazuje patrně tím, že byť i méně šetrně z tohoto klidu vyrušována byla málo toho dbá, nehledíc se z kořene ani vybaviti, spíše přetvařujíc se mrtvou.
Na zlaté svobodě se jí druhdy tak dobře nevede ; zejména nastanou-li v létě velká vedra a při tom dlouho trvající sucho ; tu usychá téměř veškeré rostlinstvo na vyprahlých, bez tak jen skrovnou vrstvou prstě krytých skalnatých výsluních její stanovištích v okolí Prahy a najdeme-li jakou, bývá chuďas (jako r. 1904) ve svém vzrůstu opožděna, polou hladem umořena a jako stařenka, celá svraštělá, kdežto při plném žlabu v kořenu pampelišky je pěkně válcovitá, plně až do tvrdá nacpaná. Tímto výrokem nikterak neupřílišňujem; tato nestřídmost ostatně není jen housence Ag. cinerey vlastní, shledáváme se s touto nepěknou vlastností i u jiných družek jejího nejbližšího příbuzenstva, tak na př. u Ag. segetum, exclamationis, ypsilon, crassa, corticea a v. j., tudíž u housenek povýtce za dne v zemi skrytých. Dojista neušlo pozornosti ct. čtenáře, že tací hladovci druhdy i toho pamětlivi jsou, aby i za bílého dne požitku žravosti nepostrádali, aniž by však, straníce se slunečního světla — z podzemí na povrch vylézti museli. Vtahují totiž někdy za tou příčinou list své živné byliny do nory, v níž jsou zalezlí — jako to i žížaly činí.
Při výměně krmivá musíme i písek trusem hojně znečištěný odstraniti a novým, čistým nahraditi, an by jinak plísně vlhkem v květníku vzniklé — našim strávnicím jistou záhubu přivodily. Ježto housenka v přírodě na výsluní žije, dopřejme ji i v za- jetí častěji ranního slunka a chovejme jí vůbec na slunečné straně, avšak nikoliv v přímém úpalu slunečním, nýbrž na místě zastíněném.
Přiblížila-li se doba k zakuklení a housenka barvu měniti počala, postarejme se o příhodné k tomu místečko a to nejlépe tím způsobem, že vyrýpneme z louky plástev drnu, přesadíme ji do květníku, v němž housenku chováme a položíme tu a tam několik, plochých oblázků ; musí však půda toho místa, odkud drn přesazujeme, nezbytně sypkou býti (písčitou), aby housenka mělko pod povrchem mezi kořínky cestu si raziti a zámotek k svému přezimování si upraviti mohla. Nyní teprv počíná nejchoulostivější doba odchovu — přezimování. Zdá se, že by byl nejjednodušší a při tom i nejspíše účelu vyhovoval ten způsob přezimování, když by pěstitel sítěným příklopem dobře uzavřený květník s housenkou zakopal v přírodě o úrovně půdy na místě dobře odvodněném tedy svahnutém a na výsluní položeném, a vše ostatní důvěřivě ponechal péči nedostižné matky přírody. Způsob ten přibližuje se nejvíce přirozenému přezimování housenky na svobodě a lze proto očekávati, že by se s úspěchem neminul.
Svrchovaně pochybným však stává se přezimování, musíme-li je předsevzíti v uzavřené místnosti buď v netopeném pokoji, v prostoru meziokenním, aneb sice venku, avšak na pavlači, na balkoně atp. Tu musíme pečlivě starati se o přiměřenou vláhu v houseníku při každé oblevě a i v době, dokud aneb když v zimě nemrzne, an hlína v květníku kolkolem volně proudícím vzduchem rychle vysychá a nenahrazuje-li se vlhkost přiměřeně, přezimující housenka za své béře.
K udržení vláhy v květníku přispívá nemálo, postavíme-li ej buď do jiného, většího hrnku, aneb do stejně vysoké bedničky nebo košíčku a zbývající volnou mezeru již od zdola vyplníme vlhkým mechem, jímž i hlínu v květníku pokryjeme. V zimě přikrejme květník i mech kolkolem vyšší vrstvou sněhu a obnovme ji po každé oblevě; není-li však sněhu, dlužno při teplotě nad nulou občasným skrápěním země i mechu udržovati mírnou vlhkost v květníku.
Stejně jako nedostatečná, tolikéž i nadbytečná vlhkost zhoubně působí a na zachování jen té potřebné míry, celá potíž při přezimování housenky spočívá. Že se tato necítí býti v po- měrech dobrému bydlu odpovídajících, můžeme jako osudnou předzvěst tehdy posuzovati, když ji najdeme v zimě — je-li teplota nad nulou — mimo zámotek na povrchu hlíny.
Jak již shora řečeno, líhne se motýl z pravidla v našem podnebí v polovině května, a tak jako housenku, najdeme ho v bezpečném úkrytu pod kamenem, a hbitě musíme se mít k dílu, aby nám neunikl, an světlo sluneční jej nad míru plachým činí.
Pokud jde o jeho zeměpisné rozšíření v Čechách, bude asi dosti rozšířen, soudíme-li dle toho, že se s ním setkáme nejen na různých místech okolí pražského, nýbrž i v Křivoklátsku a na jihu v Písku. Jak známo, častěji podléhá tato můra v naší sbírce jakémusi zhoubnému rozkladu, jak říkáme, že z olejovatí po způsobu těch motýlů, jichž housenky ve dřevě, v kořenech a t. p. žijí a již tento zjev poukazuje patrně k tomu, že je jeho housenka pravou housenkou kořenovou, ač z nouze i svadlým listem pampelišky též nepohrdne.
Hledáme-li buď pod kameny, aneb ohrabáváním kolem bylin Ag. cinereu, najdeme v druhé půli září a v říjnu v tu dobu též již vyrostlou a vzácnou Leucanii evidens a v nižších, vlhčích polohách — Leu. commu, jakož i poněkud hojnější Mamestru saponarii a z rodových družek malou, přezimující a rovněž kořínky se živící Agrotis corticeu, jež má tolik shodných znaků s Ag. cinerei, že jen dle různé velikosti v tu dobu je bezpečně rozpoznati můžeme ; dále nalezneme, některá léta hojně, svou délkou (5 až 6 cm) nápadnou housenku Agr. ypsilon (suffusa)- z druhé — letní — generace, k níž se druží nejhojněji se vyskytující družky Agrotis segetum a exclamationis.
Oba tito škůdcové nejen zevnějším vzhledem, ale ještě více způsobem života a svého vývoje přibližují se velice k naší Ag. cinerei. I ony upraví si na podzim v hlíně příhodné lůžko, aby v něm jako úplně dospělé housenky přezimovaly a teprv na jaře, když nastane vlahý jara vánek, v kuklu se proměnily.
Je-li, jak shora podotčeno, přezimování vrcholem nebezpečí odchovu Ag. cinerey, — tož zdá se toto u obou posléze řečených její družek, v pravdě přesahovati všechny meze možnosti. I při úsilovné snaze nepoštěstilo se mně Ag. segetum a exclamationis z přezimující housenky vypěstovati, kdežto u Ag. cinerey přece — ač řídkým — úspěšným pochlubiti se mohu výsledkem.
*Agrotis cinerea (Denis & Schiffermüller, 1775)