Fauna motýlí v Praze — na Petříně (1910)
Sděluje staveb. rada J. Srdínko
Není bez zajímavosti probírati listy deníku entomologického. Co tu vzpomínek pojí se k utěšeným chvílím z mladších, lepších let na každé stránce a jsou to právě ty přední stránky deníku, připomínající nám v míře hojnější než ty zadní tyto blahé okamžiky. A to zcela přirozeně; začínali jsme teprv a začátečníku nepoměrně častěji naskýtá se nové poklady pro sbírku získati a při větší skromnosti a menší znalosti věcí nebývala tato radost na tom závislá, byl-li to druh všední nebo vzácný, ani byl-li více méně bezvadný.
Prohlížím-li s těmito pocity svůj denník entomologický, setkávám se na nejpřednějších stránkách zhusta s nalezištěm Petřín, na němž jsem před 32 roky svou sběratelskou činnost započal a tuto — až na nemnohé výjimky — po několik roků na něj i soustředil.
Pod Petřínem rozuměj laskavý čtenáři zahrady: Kinských, Nebozízek a Seminářskou; v prvních dvou, pokud se nestaly majetkem obecním a statkem veřejným, bylo možno nerušeně hned početím jara hledati housenky přezimovavší v listí na zemi spadaném způsobem, jejž zoveme „sejpání“. Zkušenější zajisté dobře znají tento způsob hledání, záležející v podstatě v tom, že se suché listí až od země oběma rukama současně shrábne a v přehoušli buď klade na rozložený silný papír, neb lépe — hází do rozevřeného deštníku: po té se listí to přetřásá a přehrabuje, aby housenky z úkrytů — v stočených listech zalezlé — vypadaly a posléze ze zbylé drtě a země bedlivě byly vybrány.
Z vlastní zkušenosti tolikéž asi ct. čtenáři známo, jak se stálým shýbáním při sejpání tom, trvalo-li déle a dělo-li se horlivě unavil, a že v častých případech nesl si domu pro potěchu housenky a pro výstrahu — z nachladnutí ulovenou notnou rýmu.
Než za to byla jeho horlivost sběratelská odměněna kořistí, byť i ne vzácností druhů, tož aspoň mnohostí jedinců bohatou; přezimují — jak povědomo — nejčetnější mezi můrami druhy podčeledi Trifinae v podobě housenek a těch také nejvíce bylo možno nasejpati.
Byly to zejména: Agr. signum, linogrisea, fimbria, triangulum, c-nigrum, stigmatica, xanthografa, brunnea; tyto druhy najdeme časně z jara jedva málo přes centimetr zdéli velké; pouze Ag. pronubu můžeme již úplně vyrostlou sejpati; později, a ne v suchém listí, spíše pod živnou bylinou nebo mělko v zemi nacházel jsem Agrotidy: forcipula, nigricans, exclamationis, tritici, obelisca, segetum.
Jako zvláštnost nemohu opomenouti Ag. lucipetu, již jsem v zahradě Kinských v sypké prsti u hladové zdi našel při příležitosti, když jsem na tomto místě (pod fortifikační, hoření stavbou) hledal pro Čechy nový, vzácný druh Ag. signiferu, již jsem tu na ploše jen několika čtverečních metrů vždy o sv. Janě pod listem jitrocele většího, hadince neb boritu barvířského v tu dobu již skoro vyrostlou sbírati mohl, až pak pojednou nadobro a snad na vždy z tohoto místa zmizela. Téhož roku shledal jsem řečené živné byliny Ag. signifery bez výminky kolkolem podryty — prací to nebezpečného hubitele housenek a kukel — našeho ostatně užitečného krtka, známého to nenasyty, který tu beze vší pochyby našel na tučných housenkách vítaný pamlsek. Mimochodem budiž tu poznamenáno, že zpozoroval-li entomolog poblíž stromu, kolem něhož kukly vyhrabávati zamýšlí, krtiny (kopečky a podzimní chodby), ubezpečen býti může, že stále hladový krtek svým bystrým čichem veden, práci tu za něho co nejsvědomitěji již vykonal.
Ostatně i kdyby se tak krtkem bylo nestalo, byl osud Ag. signifery na tomto dosud ladem ležícím místě platně ustanovením zahradníka rozhodnut; brzy na to osázeno totiž místo to hustě stromky jehličnatými, přes to, že poblíž stojí výmluvní svědci — zubožení smrkové v zimě v létě černí — na doklad, že se koniferám vůbec pro kyselinu siřičitou, obsaženou v kouři, čmoudu a sazích smíchovských továrních komínů valně dařiti nemůže. Za řadu let přibude zahradě Kinských kousek opravdu černého lesa. Jak vidíme, příčin dosti, aby ze svého stanoviska navždy vypuzena byla u nás tak vzácná můra, a skutečně od té doby stala se mi Ag. signifera na Petříně nezvěstnou.
Z ostatních rodů nalezl jsem na Petříně, též sejpáním suchého listí na jaře, již vyrostlé: Mam. leucophaea, Brot.meticulosa, Rus. tenebrosa, Gram. trigramica a Had. basilinea; dále menší housenky: Mam. advena a nebulosa, Leu. l – album a albipunctes, Car. respersa, alsines, ambigua a taraxaci; pak v stéblech trav, nejčastěji v bice bělavé (Luzula albida) zažrané Hadeny: strigilis a bicoloria. V spadaném jehličí hojně bylo možno sejpáním nalézti Orthosii nitidu pod koniferami, ač tu bylinného podrostu takořka nebylo a housenečky jen tu a tam trochou žabince za vděk vzíti musely.
V prodlení léta a podzimu hlavně na bylinách a na keřích sbíral jsem tyto druhy: Mam. contigua, brassicae, persicariae a oleracea; Dianth. compta a cucubali; v pozdním jaře: Dich. convergens a aprilina, později pak: Apam. testacea, Am. caecimacula, Leuc. vitellina, Car. morpheus, Amph. tragopogonis, Taen. munda, gothica, stabilis a incerta; Aes. acetosellae, Calym.trapezina, Orth. circellaris (ferruginea), helvola (rufina), laevis a litura, Xan. aurago, flavago a fulvago; Orrh. vaccinii, erythrocephala a Van. punctatum; Abros. triplosia, tripartita, Plus. gamma; Char. umbra; Pech. barbalis; Hyp. obesalis, Hab. derasa.
Při méně častém chytání motýlů na vnadidlo s večerem a ne pozdě do noci, ulovil jsem mimo některé již jmenované druhy též Luper. maturu, H. lithoxylea sublustris a Cirh. ambustu; zvlášť hojně hned se soumrakem dostavovaly se drobounké můrky Had. strigilis v různých odrůdách a též bicoloria. —
Z lyšajů pozoroval jsem na Petříně: Smer. populi, Dil. tiliae, Sphinx ligustri, Macr. bombiliformis; z Notodont: Pheo. tremula (dictea) ; Not. ziczac a phoebe (tritophus), Loph. camelina a cuculla, Pter. palpina Ptil. plumigera, Phal. bucephala, Org. antiqua a gonostigma, Das. pudibunda, Mal. neustria, Macr. rubi, Acr. psi a aceris.
Z píďalek: Acid. dimidiata, Tim. amata, Lith. griseata, Cheim. brumata, Lar. fluctuata, dilutata, bilineata, berberata, Boar. binudularia a crepuscularia, Abr. adustata, Ourop. sambucaria, Opisth. luteolata, Hyb. bajaria a aurantiaria, Anis. aescularia, Phig. pedaria, Amph. betularia, Scut. certata, Tephro. castigata, albipunctata a pimpinellata.
Posléze Syn. phegeaa z Artiidae: Spil. lubricipeda a menthastri; Arc. casta; Call. hera; pak Cos.cossus, Zeuz. pirina a Hep. sylvina.
Motýlové denní zastoupeni byli hlavně v zahradě Seminářské ponejvíce jen druhy kosmopolitními: P. machaon, bělásky: brassicae, rapaea, napi; Gonop. rhamni, Vanes. io, urtice, L. album*, polychloros, antiopa a atalanta; Poly. c- album; Coen. pamphilus a z Lyc. icarus.
U porovnání s rozlohou řečených zahrad na Petříně zajisté dlouhá to řada druhů motýlích, která by se však ještě značně byla dala prodloužiti, kdyby k nalezeným a jmenovaným přidružily se ještě druhy na Petříně domovské právo mající, ale nenalezení, zejména ony žijící na stromoví, k jichž ukořistění by klepače užito býti musilo.
Poměrné toto bohatství snadno si vysvětliti můžeme, uvážíme-li jednak příznivou polohu zahrad Petřínských obrácených k východu a teplému jihu a souvislost jejich po obou stranách s jinými rozsáhlými zahradami, jednak béřeme-li zřetel k hojnosti i rozmanitosti rostlinstva dřevnatého: křovin a stromoví jak lesního tak i zahradního.
Jak z výčtu patrno, jsou mezi můrami nejčetněji zastoupeny druhy rodu Agrotis, což je lehko pochopitelno. Před mrazy a před suchem vícenásobným pokrovem suchého listí chráněná vegetace udržuje se dlouho na podzim a rozvíjí se záhy na jaře a poskytuje takto housenkám přezimujícím v listí vítanou potravu takořka v každé době.
Druhé naleziště housenek na přezimující v spadaném listí stejně bohaté poznal jsem v Chuchli; jesti to proti východu položená stráň nad hostincem podél cesty v zátočích se vinoucí do lesíčka, kde tytéž druhy Agrotid můžeme někdy hojné sejpati.
Pozoruhodno jest, že některé druhy můr nejčastěji nacházíme již jako housenky poblíž příbytků lidských, jakoby se zálibou vyhledávaly blízkost člověka. I ta okolnost je vysvětlitelná, uvážíme-li, že u příbytků bývá v době jejich životní činnosti (v noci) umělé světlo, které je přilákává; dále že, právě u obydlí lidských nalézají dosti zákoutí u zdí, plotů atp., kde živné jejich byliny: pampeliška, kuklík, kopřiva, fialka vonná a j. mají svá stálá stanoviště; tolikéž není tu nedostatku suchého listí s ovocných stromů svátého do zákoutí, v němž naleznou žádoucích skrýší a ochrany při přezimování; ba ani o nějaký ten sladký nektar z medových žlázek — medníků nebývá tu nouze v květinových zahrádkách. Jak patrno, vidíme tu v hojnější míře než kde jinde splněny existenční podmínky housenek i můr zejména Agrotid — a vším tím zdá se jejich příchylnost k obydlím lidským podmíněna.
Aby však příliš se nerozmnožily a rovnováha v hospodářství přírody dodržena byla, o to stará se více, než entomolog si přeje, naše kurovitá drůbež, rozhrabávajíc listí a po housenkách lakotně slídíc.
Naproti těmto — ať tak díme domácím — jsou zase jiné druhy mur, které si libují spíše v odlehlejších samotách a ústraních lesnatých, smíme-li ovšem takto usuzovati dle zkušeností v základě jen nečetných nálezů těchto mur: Agrotis musiva, candelarum, primulae (festiva), ditrapezium, castanea (neglecta), baja, occulta, cuprea a strigula. Všechny tyto většinou až na poslední — u nás vzácné druhy nalezl jsem jen na volnějších místech lesních a domnívám se, že housenky jejich nalézají svou obzvlášť oblíbenou živnou bylinu po výtce nejspíše na takovýchto lokalitách. Vraťme se ještě k našemu Petřínu.
Zdali pak nyní ještě hostí Petřín všechny shora jmenované druhy motýlů? Pochybuji, že by správné bylo otázku tuto ve smyslu kladném zodpověděti, nebo postupem let mnoho se tu neustálým šlechtěním a klestěním v neprospěch fauny motýlí změnilo, obzvláště v obou veřejných sadech. Vždyť, jak známo, každou kulturní změnu půdy provázejí důsledně i změny na ní žijících ústrojenců. Nejcitelněji asi dotčeni byli oni druhové, jež jako Agrotidy žijí a přezimují v opadaném listí, které nebývalo, dokud zahrady byly v rukou soukromníků a ponechávány více ve stavu přírodním, tak úzkostlivě shrabováno podél cest a i na některých místech, kde pranikomu nevadilo — totiž na stránich mezi křovím a stromovím, jakoby i tam spadané listí nemělo důležitého významu ve věčném koloběhu přírody.
I druhy, žijící po přednosti na dřevitých rostlinách (na keřích a stromech) nynějším hospodařením v sadech ne menší újmy utrpěly. Prudký a mohutný střik vody z hadic při kropení křovin a stromoví zle mezi nimi řádí. Osadil jsem tu na křoví některé povyrostlejší housenky, aby druhy ty na Petříně zdomácněly, ale již po málo dnech jsem nabyl přesvědčení, že z uvedené příčiny počínání mé bylo marné.
Nemohu ukončili tyto řádky o motýlech Petřínu, aniž bych z pouhé vděčnosti se nezmínil o tom, jemuž asi entomologové vděčí za vynález sej páni housenek ze suchého listí. Jestiť milo patřiti na kosa, jak od podzimu až do jara ano někdy i v samém létě neúnavně až do noci list za listem od země hbitě odhazuje, vytřepávaje z něho vše, co v něm našlo úkrytu.
A je to pestrá a četná společnost z celého světa hmyzu, s níž se tu setkává a která mu bez rozdílu stejně dobře jde k duhu. Z říše motýlí jsou tu zástupci všech stupňů vývojových: vajíčka, housenky, pupy i přezimující můry rodů: Orrhodia, Scopelosoma a Xylina. A musí kos obzvláštní zálibu nalézati na vysejpaném hmyzu, nebo může-li v zimě k zemi — začasto opovrhne i dobrodiním milosrdných rukou, snášejících mu denně do krmných budek všelikou potravu a zob a používá toho dobrodiní jen v tom případě, když bílý pokrov halí zemi a k listí přistoupiti mu zabraňuje.
Rovněž i o tom se můžeme přesvědčiti, že dovede náležitě využitkovati vhodnou příležitost — bez vlastního přičinění dobře se poměti, vidouce ho hopkovati a čile zobati v nevelké vzdálenosti od železných hrabic, které při shrabování za něho hmyz z listí vysejpávají.
Leč nechť by i byl kos škodnou pro entomologa, dopřejeme mu na podzim a v zimě toho jemu vrozeného zvyku; zbude nám ještě dosti toho k jaru, čeho si přejeme v suchém listí nalézti. Komu však o to jde, aby v pozdním podzimu a v zimě měl pro kratochvíli co krmiti, ten musí ovšem hned na podzim sejpáním jakousi zásobu housenek si sjednati; některé z nalezených Agrotid jako fimbria, pronuba, prasina a v. j. při dobré obsluze a jsou-li v teple, zapomenou zcela na přezimování, rostou, ještě té zimy se zakuklí i v motýla se promění.
Sejpání vůbec i v lese na výslunných místech s řídkým, nižším porostem křovinatým, na pasekách, v suchých brázdách a příkopech atp. mladšímu entomologu ani dosti důrazně odporučovati se nemůže. Ukořistí druhy, které by jinak sotva nalezl.
* Srdínkův údaj, že babočka l-album (= vaualbum) se vyskytovala kdysi na Petříně, považuje přísný J. Sterneck (Prodromus der Schmetterlingsfauna Bohmens, 1929) za mylný. Věrohodné nálezy z Čech jsou zcela výjimečné a druh se zřejmě nedochoval ani v Srdínkově sbírce. Na druhé straně je omyl u tak zkušeného sběratele málo pravděpodobný (jistě nejde o záměnu písmene „v“ za „c“ – babočka c-album má jiné rodové jméno a navíc je uvedena Srdínkem v textu dále) – případný omyl snad mohla způsobit skutečnost, že zde autor vzpomíná na doby svých sběratelských prvopočátků, kdy u determinace nechyceného motýla mohlo bylo přání otcem myšlenky. Ale zcela ignorovat zprávu tak zasvěceného pozorovatele by nebylo správné. JT