Bekyně mniška - Lymantria monacha

Rod: Lymantriidae / Bekyňovití

Autor: Linnaeus, 1758

Biotop: Jehličnaté, smíšené i listnaté lesy s vyspělými stromy od horských poloh do nížin

Živná rostlina: Jehličnany, listnaté stromy (např. buk, dub, hloh, lípa aj.) i některé nízké rostliny

Životní cyklus: Monovoltinní, přezimují housenky ve vaječném obalu, někdy i vylíhlé houseničky v hrabance. Na jaře požírají housenky přednostně listovou potravu, u jehličí volí jen mladé, měkké výhonky. Druh má tendenci ke gradacím - přemnožení a zejména v minulosti byl obávaným škůdcem, způsobujícím rozsáhlé holožíry, kalamity, které u jehličnatých stromů znamenaly úhyn stromů i celých polesí. Obrana je obtížná, vzhledem k všežravosti housenek a jejich pobytu v korunách stromů, příroda zasahuje sama zejména rychlým šířením polyedrie, virového onemocnění housenek, které vylézají na konec větviček a tam hynou, množí se i střevlíci a jiní draví brouci, další predátoři a blanokřídlí paraziti. Druh má silný sklon k různým barevným formám dospělců, zejména melanické formy - často úplně černé- jsou někdy hojnější, než původní bílá s černou kresbou. Dospělci sedají na kmenech, často ovšem vysoko v korunách, mimo dohled. Dospělí samci poletují- na rozdíl např. od bekyně velkohlavé - až po setmění, ale při vyrušení odlétají i za světla.

Ohrožení a ochrana: neohrožený druh