Bekyně velkohlavá - Lymantria dispar

Rod: Lymantriidae / Bekyňovití

Autor: Linnaeus, 1758

Biotop: Listnaté a smíšené lesy, zahrady, parky

Živná rostlina: Listnaté a snad i jehličnaté stromy - polyfág, v zahradách na ovocných stromech, v lesích hlavně duby

Životní cyklus: Monovoltinní, přezimují vajíčka; samice je klade ve snůškách, které překrývá žlutými až šedohnědými, vlnitými chlupy z prstence na silném zadečku. Tyto snůšky (tzv. hubky) bývají u země nebo na kmenu do výšky cca 2m (viz obr. kladoucí samice a vlnitými chlupy krytou snůšku pod jejím zadečkem). Chloupky je normálně chrání před ptactvem, ale někteří ptáci hubky přesto napadají a vajíčka vyzobávají (viz obr.). Samice snáší najednou cca 400-600 vajíček a není proto divu, že se druh často přemnožuje, někdy jako kalamitní škůdce, působící holožíry. Malé housenky jsou černavé, povyrostlé někdy velmi pestré (viz), důležitým znakem jsou bradavky, vpředu na těle modré, vzadu červené. Dospělé housenky mají velkou, žlutou hlavu se dvěma černými pruhy, podle které dostala bekyně české jméno. Druh je velmi proměnlivý, při nedostatku potravy se líhnou drobné exempláře, barevně se liší hlavně samci, kteří v době letu (pol. VII-VIII) vyhledávají samice ve dne (viz obr. se dvěma přilétajícími samci). Housenky se v době převlékání často slézají v rozsochách větví. Kuklení v řídkém zámotku, obvykle za odchlíplou kůrou a v úkrytech i mimo strom, v letech hojného výskytu nacházíme kukly na domech, plotech, kůlnách, garážích apod. Při gradaci v r.2019 byly pořízeny fotografie samičí kukly uvnitř domu na schodišti, kam cesta pro housenku nebyla jistě jednoduchá. Ing. J. Liška upozorňuje na skutečnost, že v r. 2018 pozoroval při gradaci druhu na určitých lokalitách dokonce ve dne létající samice, zatímco častěji málo pohyblivé samice vylíhlé mimo přírodní prostředí, nakladou snůšku i na místa, kde vylíhlé housenky nenajdou potravu (viz obr.); - uvažoval o možném zavlečení jedinců z východní rasy, jejíž samice běžně létají (písemné sdělení)

Ohrožení a ochrana: Neohrožený, zatím stále často přemnožující se druh. Chemický boj s ním často ničí další, i vzácné lesní druhy (v nedávné době např. v Kobylí na již. Moravě)