Rod: Arctiidae / Přástevníkovití
Biotop: Teplé listnaté lesy, světliny cesty a paseky v nich; druhotně i zahrady poblíž lesů
Živná rostlina: Druh vysoce polyfágní- housenky ožírají kmenové i skalní lišejníky, mechy, zelené rostliny včetně trav, často zavadlé. Kdysi jsem choval nějaký druh běloskvrnáčovitých z blíz. východu a zjistil jsem, že jeho housenky ožíraly plastové víčko nádoby, v níž jsem je choval. Český název "pampeliškový" je ale dosti zavádějící, v drtivé většině se u nás housenky živí lišeníky.
Životní cyklus:
Monovoltinní druh, podstatně hojnější než druhý u nás žijící příbuzný běloskvrnáč D. ancillla. Přezimují malé, černými svazčitými a chmýřitými chloupky porostlé housenky s načervenalou hlavou, které můžeme nalézt od ledna - často ještě nad sněhovou pokrývkou - na osluněných patách kmenů, kde se vyhřívají a okusují lišejníky, později je nalézáme i na kamenitých cestách, kde ožírají lišejníky na kamenech. Rostou pomalu , dospělci
se líhnou obvykle v květnu. Poletují jako pomalá letadélka ve světlinách teplých, listnatých lesů, usedají na stébla trav a květin, kde se také páří. Jsou chemicky chráněni, ptáci je nechávají na pokoji a kovově modrolesklí motýlci mající nápadný, varovný žlutý pruh na těle, se nijak neskrývají a nejsou plaší. Chov z vajíček kladených ve snůškách je poměrně obtížný, protože housenky přijímají potravu při oteplení po celou dobu přezimování.
Ohrožení a ochrana: Druh je v teplých oblastech (Karlštejnsko, reserv. Šance aj.) místy hojný, na jaře putující housenky ohrožuje v současnosti hustý turistický provoz na lesních cestách, zejména cyklisté