Rod: Sphingidae / Lišajovití
Biotop: Hojnější v nižších polohách, zahrady, parky, louky s křovinatými porosty
Živná rostlina: Šeřík, ptačí zob, tavolník, jasan ad., především osamocené keře na okraji cest, luk a pod. Na obr. dospělce na zdi č. 3 sedí lišajovi na křídle mikro Oegoconia uralskella-(deter. Ing. J. Liška), které si vybralo nejtmavší místo na osvětlené bílé ploše, aby nebylo nápadné
Životní cyklus: Monovoltinní, v teplých rocích i bivoltinní, přezimuje kukla v zemi. Let dospělců s večerní a noční aktivitou v V.-VIII., housenky v VII.-IX. U malých housenek je nápadný dlouhý, přímý černý růžek, který se v dospělosti zkrátí a je mírně zahnutý. (Na jednom obrázku má čerstvě svlečená housenka jakoby růžky dva-to vidíme i růžek na stažené pokožce). Od 3. instaru odpočívá housenka v typickém postoji lišajů - s pozvednutou přední částí a připomíná tak sfingu- to dalo lišajovitým rodové jméno (viz). Dospělci sedí v klidu se střechovitě sevřenými křídly, takže růžově pruhované tělo není vidět (obrázky na zdi); při vyrušení barevné tělo odkryjí - to je situace na titulním obrázku. Kukla je v komůrce v zemi, i dost hluboko. Lišaj šeříkový patří mezi tři středoevropské lišaje, u nichž má kukla vysunutou pochvu sosáku-první-lišaj borový podobně jako náš druh, ale je viditelně menší (viz tam); největší, od kukly navíc odstávající pochvu sosáku má lišaj svlačcový (viz), také po smrtihlavovi u nás největší. Na snímcích kukel je vidět čerstvá kukla s žlutavou přední částí-ta po několika dnech ztmavne. U kukly je vidět svlečená pokožka housenky i se zadním rohem.
Ohrožení a ochrana: Motýl býval hojnější, ale vzhledem k tomu, že populace je posilována příletem z jihu. zatém není ohrožen