Přiložený výběr textů o motýlech starších českých autorů je zde k dispozici hned z několika důvodů. Předně jde z naší strany o gesto obdivu a vděčnosti k odbornému i lidskému odkazu minulých, průkopnických generací českých (a německých) lepidopterologů. Zpřístupnění výběru z jejich vědecko-popularizační publikační činnosti snad dále usnadní dnešním zájemcům učinit si obraz o tom, jak obdivuhodné, časově náročné a často i fyzicky lopotné úsilí povolaných stojí za vědomostmi, které dnes máme k dispozici. Zároveň jde i o nostalgickou vzpomínku na časy, kdy odborné texty nebyly ještě tak nekompromisně svázány požadavky na strohý a jednotný vědecký formulační styl a jazyk. Můžeme vychutnávat skryté příběhy ve čtivých popisech usilovného hledání, úspěchů i nezdarů, nechat se bavit smyslem pro vtipnou formulační hříčku (Srdínko aj.). Svoji nezastupitelnou roli přitom hraje i půvab starého jazyka článků, ve kterých někdy cítíme dokonce ještě potřebu zaštítit právě se rodící českou terminologii výrazy německými (Klika). Jako editor jsem proto stál před rozhodnutím upravovat původní podobu textu dle dnešní ortografie, nebo ponechat podobu originální. Až na několik výjimek (např. nahrazení staré podoby „lyšaj“ dnešním „lišaj“) ponechávám zásadně znění originální, a to včetně v dnešní češtině nepoužívaných tvarů slov, spojení a starých měrných jednotek. Samozřejmě se v textech setkáváme i s dnes neplatnými vědeckými jmény, která modernizuji obvykle jen v poznámkách pod čarou u „titulních“ druhů. Popisy „loveckých“ vycházek s entomologickými špendlíky napíchanými do kabátu a nachytanými motýli ve „vysokém klobouku“, nočního chytání při petrolejce (Šír), nám dnes jistě připadají komické, naopak líčení usmrcování „motýlův“ horkou párou nad vařící vodou či rozžhaveným špendlíkem (prof. Klika) primitivně drastické. Uvědomme si ale, že se při čtení na chvíli ocítáme v době hledání cest – a zároveň v době zaslíbené, kdy nesrovnatelná hojnost motýlů umožňovala našim předchůdcům pilně vytvářet i bez dnešních sofistikovaných metod rozsáhlé a druhově bohaté sbírky.
Základní informace o významných autorech:
Prof. MUDr. Franz Anton Nickerl ( 1813-1871)
Původním vzděláním lékař německé národnosti, zasvětil však celý svůj život přírodním vědám, především entomologii. V domě na dnešním Václavském náměstí shromáždil pozoruhodnou sbírku motýlů, mezi nimiž objevil pro vědu nové druhy (především mezi drobnými „mikry“), publikoval – německy a paralelně i česky – první vědecké práce o motýlí fauně Čech (od r. 1837) a stal se – jako mezinárodně uznávaná a oceňovaná vědecká osobnost – jedním ze zakladatelů české vědecké lepidopterologie. Jeho sbírky i již neuskutečněné vědecké plány převzal po jeho smrti syn Ottokar, který nechal na otcovu paměť vybudovat památník na skále v Břežanském údolí s pamětní deskou (doporučená vycházka). Pozůstalost rodiny Nickerlů – rozsáhlé sbírky, cenná vědecká knihovna a velkorysý finanční obnos stály u vzniku entomologického oddělení Českého národního muzea. Teprve před několika lety byly v pozůstalosti rodiny Nickerlů nalezeny doklady o pěstování hudby, včetně několika desítek kompozic – především klavírních, Franzova syna Ottokara. Z nich mnohé vyšly i tiskem – a je z nich patrno, že Ottokar musel být vynikající klavírista. Psal ale i skladby vokální, včetně sborů na české, často vlastenecké texty. Tato část historie významné rodiny čeká na základní zpracování.
Josef Srdínko (1840 – 1932)
Stavební rada, nadšený lepidopterolog amatér ze Smíchova, publikoval postupně v Časopisu české společnosti entomologické v letech 1908-1917 řadu zajímavých, literárně vybroušených článků s množstvím cenných faunistických údajů (shrnujících vlastní bohaté zkušenosti s hledáním a chovem housenek – především můr). Sbíral hlavně v pražském okolí (Prokopské údolí, Chuchle, Všenory, Č. kras), ale popisuje i faunu vzdálenějších lokalit (Vápenný Podol, Písek, Luhačovice). Jeho sbírka obohatila Národní muzeum.
Gustav Grosse (1882 – 1962)
Generál československé armády, významný lepidopterolog amatér, přítel coleopterologa Doc. J. Obenbergera. Autor hodnotných osvětových i vědeckých článků o motýlech a jejich sbírání (např. časopis Naší přírodou, 1937-1941 aj.). Průkopník české ilustrační makrofotografie, vynikající vypravěč, trochu se sklonem k sentimentalitě, (někdy pochopitelné – popisy sběrů na bojištích 1. světové války), občas cítíme jisté pohrdání laiky. Po nacistické okupaci ČSR se přihlásil k německé národnosti a získal hodnost podplukovníka Wehrmachtu. V r. 1945 byl proto vysídlen do Německa, zemřel v Regensburgu. Grosseho sbírka motýlů, obsahující údajně cca 15 000 preparátů, je uložena v Národním muzeu.
Josef Klika (1833 – 1873)
Středoškolský profesor, přírodovědec, zoolog a botanik. Autor řady časopiseckých přírodovědeckých článků; pro školní účely napsal i „Přírodopis názorný pro školu i dům“, jehož částí je i záslužné dílo Motýli, z něhož pochází naše ukázka.
MUDr. Vladislav Šír (1830 – 1889)
Lékař a přírodovědec (ornitolog, entomolog), nashromáždil rozsáhlé sbírky přírodnin včetně vynikající (ale bohužel nepopsané) sbírky motýlů. Ty byl v závěru života nucen z existenčních důvodů rozprodat. Většina jeho publikací se týkala ornitologie, naše ukázka pochází ze samostatné knihy „Motýlové a brouci… “ , vydané v Praze u I. L. Kobera v r. 1875.
S využitím informací Z. Kolešky: Seznam biografií čs. entomologů a J. Kořenského: Odkaz prof. dra. Otokara Nickerla. JT
