Ze života a chovu můry Agrotis candelisequa H.* (sagittifera Hb.) (1911)
Píše stav. rada J. Srdinko
Pojednali jsme již na tomto místě o některých vzácných zástupcích (margaritacea, latens, lucipeta a cinerea) přečetné družiny Agrotid, jež dosud hostí výslunné a nekultivované úklony okolí pražského, věnujíce jim po stránce životní — pokud totiž jde o náleziště, o zvláštnosti a obyčeje jejich h. (housenek) — náš zřetel.
Dnes budiž nám dovoleno porozprávěti podobným způsobem o neméně vzácné Ag. candelisequě H. (sagittifera Hb.)
Že můra tato v okolí pražském, a bezpochyby i jinde v Čechách, obecnou není, tomu zřejmě již nasvědčuje, co o ní předák pražských entomologů minulého století F. A. Nickerl ve své Synopsis z r. 1850 dí, „že ji — poletující večerem po květech hadince — v prodlení dvaceti roků jen dvakrát chytil“.
Byla-li již tehdá v oblasti Prahy tak vzácnou, tož musí nynější doby tím řidčeji se vyskytovati, když místa, na nichž svůj skromný život vede, rok od roku mizí, jednak činností »Okrašlovacího a zalesňovacího spolku«, jednak průmyslovou a hospodářskou rozpínavostí naší doby.
A že by vůbec v jiných krajích a zemích ke všedním zjevům náležela, to asi sotva by se bezpečně tvrdit dalo, pomníme-li, jak kusé jsou dosavadní znalosti života a vývoje této můry. Uvádíť se do dneška sinokvět měkký (Jurinea mollis) jako výhradní živná její bylina a přece — jak dále poznáme — nalezena byla housenka v okolí Prahy i jinde v Čechách na více různých bylinách a mezi nimi i na takových, které ani bodlákovité nejsou.
Sluší zde poznamenati, že dle prof. dra. Lad. Čelakovského Jurinea mollis v okolí Prahy, ba ani vůbec v Čechách, divoce neroste. To právě bylo mně pobídkou hledati housenku v okolí Prahy na příbuzných bylinách a snaha ta neminula se během času s dobrým výsledkem, neboť nalezl jsem ji nejen na bylinách sinokvětu příbuzných, ale i na více jinorodých ; nalezl jsem ji totiž :
1/na čekánku (Centaurea scabiosa),
2/na chrpě luční (Centaurea jacea),
3/na trubilu (Onopordon acanthium),
4/na šalvěji přeslenaté (Salvia verticillata),
5/na pelyňku ladním (Artemisia campestris)
6/ na fenyklu (Foeniculum vul.)
Nejen že, jak v úvodě podotčeno, všechny shora jmenované můry stejně jsou vzácny, i ve způsobě svého života jsou si blízky; poněkud podstatněji jen v tom vzájemně se různí, že druhy: Ag. margaritacea, latens a cinerea skoro z pravidla pod kameny žijí, kdežto Ag. candelisequa—stejně jako Ag. lucipeta — buď přímo pod její výživnou bylinou, aneb aspoň poblíže jí, skrytou najdeme. Podle ožerků tedy přijdeme nejsnáze a bezpečně na stopu housenky, známe-li ovšem, a to především, na jakých místech žije. Na víceméně holých i skalnatých místech, na nichž jen tu a tam v štěrbinách a úžlabinkách něco prsti časem se našlo a kde živná její bylina — třeba nuzně — se uchytiti mohla, též lze — dle ožerků — často dosti namáhavě housenku hledati. Tato žije skrytě; přispůsobujíc se místním poměrům, odpočívá pod bylinou buď přímo na povrchu půdy, kryta jsouc pouze nejspodnějšími, k zemi přilehlými listy, aneb, není-li těchto a je-li půda u byliny kyprá, zalézá mělko do země, a není-li tu konečně ani sypké země, schová se do lišejníků, mechů, suchých listů atp. při samé bylině. I v štěrbině skalní najdeme ji druhdy v pravdě vtěsnanou a tu teprv poznáváme náležitě její teplamilovnost, když paprsky červnového slunce do zaschlé téměř stráně (skály) kolmo dopadají a kámen do horka rozpalují. Přes tuto její teplamilovnost by asi sotva — živá a zdravá — letošní parna přežila, kdyby i na krmivu jí nescházelo.Nelze s určitostí za to miti, že na vývoj motýlí ve vajíčku a v kukle letní tato pohoda vesměs rušivě a zhoubně působila ; jak známo teplota rozvoj urychluje a převážnou většinou nejsou — na štěstí — kukly tak choulostivý pro sucho, když bychom i přezírali, že vydatnými rosnými a někdy mlhovými srážkami pro mnohé druhy s dostatek je postaráno o nezbytnou pro rozvoj v kukle vláhu. Pro doklady nemusíme daleko. Co rok v okolí pražském hojně se vyskytující škůdcové: Ag. segetum, exclamationis, ypsilon (sufussa) nebyli letos na obvyklých jejich slunných nalezištích za žádnou cenu k nalezení. Mrtvo a smutno bylo v pozdním létě na letištích, kde jindy za jasu slunečního panoval jarý život a veselí; prý i noční lovy svou nápadnou chudobou neklamně o tom svědčily, že letošní abnormální léto pro mnohé v pozdním létě se vyvíjející druhy bylo přímo katastrofální. Neušlo zajisté pozornosti žádného entomologa, jak jiná léta skoro pravidelný výskyt h. a motýlů v určitou dobu roční, letos nadobro selhal a že rozdíly od obvyklé doby té ne na dny, ale v některých případech i na více týdnů bylo lze počítati. I vidíme, jaký značný rozvrat ve vývoji a vůbec v životě motýlů letošní tropická horka a sucho přivodily. Jako veliká většina našich Agrotid, přezimuje i Ag. candelisequa jako housenka a to patrně malounká, soudíme-li dle toho, že jest v prvé polovici května teprv nemnoho mm přes cm zdéli velká; při obojím svlékání po přezimování nemění se h. co do vnějšího vzhledu, zůstává totiž stále hnědošedou, s temnými tečkami posetou a u vzdušnic bělavou ; jen že při posledním svlékání nabývá hnědožlutá, velká hlava intensivnějšího zbarvení. Motýl líhne se z pravidla po pěti až šestitýdenním klidu kukly v červenci a srpnu, nejčastěji za noci a po způsobu jiných mur — štítě se denního světla — vyhledává temná místa k svému úkrytu v pupníku. Jak již shora řečeno, řadíme caudelisequu k našim vzácným můrám, vyskytujícím se jen občas — periodicky — poněkud hojněji, než obvykle. Dle dosavadních zkušeností v tom ohledu zdá se býti nad pochybnost jisto, že vedle druhdy nepříznivějších klimatických poměrů, hlavní příčinu, že tak vzácnou bývá, dlužno hledati též v četných jejích hubitelích z řádu hmyzu dvou – i blánokřídlového. Nejčastěji však již při nalezení h. prvním pohledem poznáme na ní neodvratnou zhoubu — vidouce ji posetu bílými, smrtonosnými vajíčky mušími (Tachina), lpícími zevně a pevně na kůži, často blíž hlavy. Jako jiné rodové družky, vyskytuje se i Ag. candelisequa místně; rok co rok můžeme ji nalézti na tomže místě a při takovém opětovaném sběru na určité lokalitě též spozorovati, že i její hubitelé si některá stanoviště zvláště oblíbili; shledáme totiž, že na nich zpravidla poměrně mnohem více h. je larvomornými cizopasníky — hlavně kuklicemi — obydleno, než na místech bezprostředně sousedících a v stejné poloze se nalézajících. Patrno, že i tu dotěrná havěť muší je lokální. Jak shora podotčeno, miluje h. nad jiné teplo sluneční a proto musíme i v zajetí jí slunka hojně dopřáti. Insolaci nejlépe předsevzíti je ráno ve volné prostoře, aby vnější vzduch k nim nerušeně prouditi mohl. Snesou na svobodě — jak pověděno — i žárné vedro žhoucího slunce poledního na vyhřáté skalní půdě, avšak v uzavřeném květníku pod třeba hojně průdyšnou látkou přece se utvořiti musí dusnější atmosféra, kterou dobře nesnášejí, an je vídáme v podobném případě nejprve v hrnku nepokojně pobíhati, a nepostaráme-li se v tomto nebezpečí v prodlení o okamžitou pomoc, po té najisto hynouti, v kterémž případu začasté zčernají, aneb aspoň na nich jednotlivé černé skvrny se objeví. Proto je sluňme ráno a chovejme, možno-li, sice na straně jižní nebo vůbec sluneční, avšak na zastíněném místě. O čistotu, při každém chovu tak důležitou, postaráme se, když nejhořejší vrstvu hlíny trusem znečištěnou, vyměníme za novou, čistou, přes to, že při častém slunění vzniku plísní do té míry obávati se nemusíme. A i ztrát, spadajících na vrub nějaké nemoci, pěstitel není mnohdy ušetřen; dosti častá nemoc ta nezdá se však býti povahy epidemické, je spíše individuální, an vždy jen některá z housenek, a již úplně dospělých, v společném houseníku chovaných, jí podlehne.
Pozoruhodná je nápadná a znenáhla postupující změna na vyrostlé h. v stadiu přípravném k zakuklení ; stává se totiž, počínajíc ze spodu, jako průhledná, zaměnivši i hnědošedou barvu za zsinale žlutavou, a kdežto u většiny lysých h. podobné změny před zakuklením, dosti rychle probíhají, trvá u Ag. candellisequy tato příprava k tajuplné metamorfoze často i několik dní. Kukly chovejme na vzdušném, teplém místě při mírném navlhčování hlíny v hrnku z misky podložní; již předem musíme na to pamatovati a náležitá opatření učiniti pro případ, že nám bude kukly z hlíny vybrati, což — jak známo — na prospěch zdařilého chovu nikdy nebývá. Hojnějším přimíšením písku hlíně učiňme ji totiž sypčejší a bude nám pak možno, když opatrně si počínati budeme, kokonky zcela neporušené z hrnku vybratí, což by se nám sotva podařilo, když bychom hlíny vazké — bez písku — použili.
Ne dosti na dotěrných škůdcích těchto, i chov toho druhu je z míry nesnadný a vždy pochybný. Z té příčiny není radno, malé h. sbírati; zpravidla nepodaří se nám je vypěstovati i když bychom všemožně o to usilovali, denně s večerem čerstvou potravu jim nosili a dle možnosti jim opatřiti se snažili všechny podmínky jejich žití na svobodě. Proto je radno sbírati h. teprv když se naposled svlékly, asi počátkem června a pokud se týče opatrností, jichž šetřiti jest pěstiteli při chovu, není třeba opakovati je zde na novo do podrobností; máme za to, že postačí odkázati jej co o tom svého času při odchovu druhu Ag. lucipeta na tomto místě vypravováno bylo, an podstatnějších odchylek v té příčině při Ag. candelisequě nestává. Jen to nebudiž jako zbytečné považováno, opakujeme-li důrazně, že potravu musíme denně čerstvou — na večer — dávati, protože většina krmných bylin, byť i byly v láhvičce s vodou, přece rychle uvadne, a pěstovat h. na živé bylině, do velkého květinového hrnce přesazené, z té příčiny bývá nanejvýš znesnadněno, že tyto byliny dlouhé, buď kulovité, aneb vřetenovité kořeny mají. Jinak ovšem mnohem pohodlněji a i s větší nadějí na zdárný výsledek chovu setkává se ten pěstitel, který k disposici má zahrádku, kde na živné bylině chov pohodlně předsevzati mu možno.
Poštěstí-li se nám, ovšem v nepříznivých létech, z desíti nalezených h. vypěstovati jediné imago, můžeme s takovým, arciť chabým výsledkem býti spokojeni.
Není snad druhé h. toho rodu, která by tak krutě a tak často těmito cizopasníky napadena byla. Najdeme téměř dospělou h., na prvý pohled zdravě vypadající, avšak místo kukly motýlí shledáme v kokonku velký soudečkovitý, uprostřed černě kroužkovaný zámotek lumčí a že tomu tak, přesvědčíme se k našemu zármutku snadno, aniž bychom kokon otvírati musili, neboť pozorně-li potřeseme tímto, držíce jej zlehka mezi prsty, neuslyšíme (nebo spíše neucítíme) slabý náraz kukly motýlí na tvrdou stěnu zámotku, když místo této připředený zámotek lumčí se tam nalézá.
Za příznivé povětrnosti jarní a na stanovišti, polohou chráněném, dospívá h. v okolí pražském ponejvíce teprv v půli června k zakuklení. Toto děje se nehluboko v zemi v pevném, ze země tvořeném kokonu, který v podlouhle vejčitém tvaru je slepen.
Po této odbočce vraťme se k naší teplomilné candelisequě. Začasto shledáme, že ožerky na živných bylinách pocházejí od jiných h., než právě hledané; tak najdeme pod čekánkem a fenyklem, jichž nejmladší listí na vrcholku lodyhy ožrány jsou, aneb lodyha sama překousána jest, obyčejně též již počátkem června vyrostlou družku její Ag. tritici a pod listy šalvěje přeslenaté a trubilu nejčastěji u Prahy Ag. nigricans, Ag. obeliscu, Ag. forcipulu a třeba i — ovšem hodně opožděnou — Ag. lucipetu.
Jinak ovšem — a mnohem hůře — vedlo se druhům, jež ve tvaru housenčím té doby se vyvinovaly; pro mnohé z nich byla to nesporně doba krušného strádání, jak výmluvně dokazují dotyčná imagina svojí nepatrnou velikostí při srovnávání jich s normálně vzrostlými. Pravé trpaslíky možno bylo spatřiti mezi Lyc. bellargus, Col. hyale, u píďalek: S. ericetaria, A. gilvaria aj. A není nejmenší pochyby, že pro mnohé druhy byla neslýchaná vedra a sucho přímo osudnými, po výtce těm, které si libují jako h. na slunných úbočích, (suchopárech); těm slunce, jindy životodárné — nyní zkázonosné, an na takových beztoho jen spoře se zelenajících stanovištích, žárné vedrò všechnu vegetaci sežehlo, tak že h. na nich žijící z naprostého nedostatku krmiva byly nemilosrdně vydány v šanc záhubě – hladem bídně za své vzíti.
Při té příležitosti budiž nám dovoleno pozastaviti se u letošního nebývalého vedra a sucha; mocný byl jejich vliv na vývoj a vůbec všecek život hmyzu a rozdílně jevily se důsledky toho ve světě motýlím: po přednosti dle toho, v jakém stupni vývojovém bylo jim neblahou dobu prožívati a neméně i na jakém stanovišti domovina jejich byla.
Náleziště ta nejsou místa s bujnou a hustou vegetací, naopak jsou to místa spíše pustá, jen se sporým porostem nízkých bylin, avšak při tom s tou nezbytnou podmínkou, že musí býti na výsluní, nejlépe na jižních úklonech. Je tudíž Ag. candelisequa po přednosti můrou teplomilnou, aspoň pokud jde o její stadia larvová.
Při hledání dlužno v prvé řadě veškerou pozornost obraceti na její požerky. Tyto bývají i méně vyškolenému oku sběratelovu již z povzdálí patrny, jsou-li na živné bylině s velkými listy, jako na šalvěji a trubilu ; taktéž na vrcholcích lodyh čekankových jsou neméně znatelny; skoro nespozorovatelny však bývají ožerky na směsici droboučkých a čárkovitých lístečků a lodyh pelyňku a fenyklu.
Ostatně přesvědčiti se můžeme, že za nedostatku vytčených bylin nepohrdne v zajetí ani krmivém jiným, najmě chrpou polní (Centaurea cyanus) a vidíme, že není nikterak příliš vybíravou a právem domnívali se můžeme, že by jí svědčily i jiné příbuzné byliny ; proto ji spíše jako polyphaga, než monophaga —jak se dosud za to měla — lze označiti.
*Dychagyris candelisequa (Denis & Schiffenmüller, 1775)
Poznámka: Několik housenek jsem v r. 2006 vyhrabal v Brně na Hádech; asi před pěti lety jsem pak dospělou samici viděl sát na květech v naší zahradě v Točné, což potvrzuje, že na rozdíl od řady jiných, Srdínkem sbíraných můr, tento druh v okolí Prahy zatím přežívá. JT